Sladké a nezdravé výročí. 180 let kostky cukru
23. ledna roku 1843 bylo řediteli cukrovaru v Dačicích, Jacobu Christophu Radovi, uděleno privilegium na výrobu kostkového cukru prostřednictvím jím vynalezeného lisu.
Jacob Christoph Rad se narodil v roce 1799 v Rheinfeldenu. Toto dnes švýcarské město tehdy náleželo do tzv. Předního Rakouska, oblasti patřící rodu Habsburků, a tedy součásti rakouské monarchie. Radův otec byl vojenským úředníkem, rodina se proto docela často stěhovala. Když byl Jacob ve školním věku, bydleli Radovi ve Vídni. Vyučil se tam drogistou a potom nějaký čas rozšiřoval své znalosti v zahraničí. V roce 1835 se vrátil do Vídně, kde se o pár let později oženil s Juliane Schillovou, dívkou z lepších kruhů, která mu patrně dopomohla k práci ve službách barona Karla Antona von Dalberg.
Příliš tvrdé cukrové homole
Baron pověřil Rada vedením cukrovaru na svém panství v Dačicích na Moravě. Tento cukrovar, jako všechny ostatní tehdy, dodával svým zákazníkům cukr ve velikých tvrdých homolích, ze kterých si lidé pomocí různých speciálních sekáčků a kleštiček odsekávali kousky cukru podle potřeby. Třeba malé kousky do cukřenky k čaji nebo kávě. Lidé se při této činnosti často zraňovali. Jednou se prý poranila i Radova žena.
Úplně si umím představit, jak Juliane Radová s poraněným prstem celá rozčilená běží za manželem a říká: „Neuměl bys to nějak zřídit, aby se ten cukr nemusel pořád odsekávat, když jsi ten ředitel cukrovaru? Podívej, jak jsem se zase řízla! Jednou kvůli těm hrozným homolím přijdu o ruku!“
Pod tlakem: Zrození kostkového cukru
Jacob Christoph Rad nelenil a za podpory správce panství Franze von Grebner začal vymýšlet stroj, který by uměl cukr zformovat na menší kousky. Během roku 1842 se mu podařilo vyvinout vřetenový lis s malými otvory, do kterých se natlačila cukrová moučka a pak slisovala do kvádříků o hraně 1,2 a 1,5 centimetru.
23. ledna 1843 získal Rad na výrobu kostek cukru od dvorní komory ve Vídni privilegium. To po několika měsících prodal za 12 tisíc zlatých cukrovaru. Dačický cukrovar pak začal na trh dodávat bedýnky s 250 kostkami cukru pod názvy „čajový cukr“ nebo „vídeňský kostkový cukr“. Ekonomický úspěch mu ale nepřinesl. Kolem Dačic se totiž nepěstovala cukrová řepa. Její dovoz příliš prodražoval výrobu a cukrovar neprosperoval. Rad proto po třech letech od vynálezu kostkového cukru místo ředitele opustil. Cukrovar zanedlouho zanikl.
Zapomenutý otec cukrové kostky
Jacob Christoph Rad nakrátko přesídlil na Istrii, kde se bez úspěchu pokoušel vyvinout optický telegrafní systém. Raději se tedy vrátil do cukrovarnického oboru; působil v cukrovarech v Králově Poli, Zbraslavi a Líbeznicích. Také byl činný ve sdružení rakousko-uherských cukrovarů. V rámci této organizace mimo jiné vydal i jejich adresář. Na to, že je Jacob Christoph Rad otcem kostky cukru se v průběhu let zapomnělo.
Kostkový cukr začaly zanedlouho různými metodami a do různých tvarů formovat i další podniky. Kostkové prvenství si připisovalo kdekomu. Až ve 30. letech 20. století jeden historik cukrovarnictví prokázal, že první kostku cukru vyrobil švýcarský rodák, poddaný rakouského císaře Jacob Christoph Rad v moravských Dačicích.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
