Rudolf Watzke – malíř pokojů i operní pěvec evropského formátu

Pak působil v Dortmundu – jako učitel i zpěvák koncertů a oratorií. Stal se dokonce prvním berlínským rozhlasovým zpěvákem. Absolvoval také dlouhé turné do Skandinávie, Budapešti, Sofie, Atén, Říma, Paříže a dalších velkých evropských měst. Zpíval před papežem Piem XII. i italskou královnou Eleonorou.

Tomu, že bude Rudolf Watzke respektovaným operním pěvcem evropského formátu, nic nenasvědčovalo. Narodil se totiž do rodiny prostých lidí a po maturitě na národní a měšťanské škole se vyučil řemeslu svého otce – stal se malířem pokojů.

Jako voják v první světové válce strávil 2,5 roku v ruském zajetí a po návratu se zase živil rukama. Při práci si rád zpíval. Talent u něj objevil hudební vedoucí kostelního chóru Emil Kühnel, který ho doporučil ke školení a studiu v Liberci, později Bayreuthu a Karlsruhe.

Watzkeho kariéra byla raketová – angažmá v berlínské státní opeře získal už po svém prvním veřejném vystoupení na pěveckém festivalu.

Nositel bezpočtu ocenění a vyznamenání Rudolf Watzke se po návratu z Berlína v roce 1942 usídlil v Liberci. Odtud byl po válce vysídlen do Brém. Se svou druhou manželkou, bulharskou pianistkou Liianou Christovou, a dvěma dětmi se nakonec trvale usadil ve Wuppertalu, kde také v roce 1972 zemřel.

Na rodném domě Rudolfa Watzkeho v Mimoni byla v roce 2007 odhalena pamětní deska.