Regulus: Královská lví hvězda a rukojeť Srpu

Regulus tvoří spolu s pěti o něco slabšími hvězdami na obloze tzv. asterismus, tedy výrazné hvězdné seskupení, které vlastně tvoří „hlavu“ celého souhvězdí Lva. To seskupení se podobá srpu a někdy se mu tak i říká. Hvězda Regulus je základnou jeho rukojeti. Je od nás vzdálená 79 světelných let.

Čtyřnásobný Regulus

Souhvězdí Lva|foto:Shutterstock

A není to jen jedna hvězda. Světlo, které k nám od Regulu přichází, má svůj původ hned ve čtyřech hvězdných objektech. Nejsvítivější z nich, označovaný Regulus A, je dvojhvězda sestávající z modrobílé hvězdy hlavní posloupnosti o hmotnosti 3,5 našeho Slunce, a tajemného malého společníka zanedbatelné jasnosti, kterého nevidíme. Astronomové jsou přesvědčeni, že jde o bílého trpaslíka. Primární hvězda Regulu A se velmi rychle otáčí; jednu otočku zvládne za necelých 16 hodin, a tak je na pólech trochu zpláclá a světlejší a v pase zase o něco širší a také tmavší.

Druhý pár, Regulus B a C, je dvojice menších a poměrně chladných hvězd, vzdálená od Regula A 5 000 astronomických jednotek – přičemž jedna astronomická jednotka se rovná vzdálenosti Země od Slunce. Oba páry hvězd obíhají kolem sebe navzájem, a navíc i kolem společného těžiště celé čtyřhvězdné soustavy. Oběžná doba Regulu BC kolem Regulu A je zhruba 126 tisíc let.

Královská hvězda a srdce Lva

Souhvězdí Lva podle starého astronomického atlasu|foto:Sidney Hall (1788–1831), Wikimedia Commons, United States Library of Congress's Prints and Photographs division, CC0 1.0, ©

Samo označení Regulus pochází z latiny a znamená „malý král“ nebo také „princ“. Arabové mu říkali Kalb al-Asad, „srdce lva“. Královskou a lví tradici Regula potvrzují i další názvy – Číňané mu říkají Žlutý císař, Babyloňané jej nazývali Sharru – Král, a Peršané Myian, tedy Střed, ale také Venant – Regulus byl pro perské astrology jednou ze čtyř „královských hvězd“; spolu s Antarem, Fomalhautem a Aldebaranem.

Regulus je zajímavý i tím, že leží ani ne půl stupně od ekliptiky, tedy roviny oběžné dráhy Země kolem Slunce. Díky tomu bývá často zakryt Měsícem; velmi zřídka se může na obloze sejít i s Merkurem, Venuší nebo některou z planetek. K zatím poslednímu zákrytu Regula planetou došlo 7. července 1959, kdy se potkal s Venuší – totéž budeme moci ze Země pozorovat 1. října roku 2044. To je za pouhých 22 let. Na rozdíl od mnoha jiných nebeských úkazů je tedy určitá šance, že se toho dočkáme.