Recyklované prstence

Vědci se dosud domnívali, že vznikly někdy v období před 235 miliony až 65 miliony let - tedy v době, kdy se po naší planetě proháněli dinosauři. Data ze sond Voyager a později i z Hubbleova vesmírného teleskopu ukazovala Saturnovy prstence jako relativně mladé. Podle vlastností prstenců zkoumaných od roku 2004 sondou Cassini však lze předpokládat, že nevznikly během jediné katastrofické události, v našem případě po srážce komety s velkým měsícem asi před sto milióny roky. Alespoň to tvrdí Larry Espozito a Miodag Sremcevic z University Colorado, kteří obsluhují ultrafialový spektrograf na palubě zmíněné sondy. Saturn měl prstence během celé své historie. Pravděpodobně tam vždy byly, jen se neustále měnily. Budou tam ještě mnoho miliard let. My teď vidíme rozsáhlý materiál prstenců, v němž jsou ustavičně rozbíjeny měsíce na částice, které se pak shromažďují a znovu formují. Stáří jednotlivých prstenců se velmi liší a jejich materiál je neustále recyklován, proto vypadají tak jasně a "mladě", říkají vědci. Bez této recyklace, ve které se pohybuje mnohem větší množství ledu, prachu a kamenů, než se původně předpokládalo, by totiž musely být prstence, staré jako sám Saturn, tmavší.
Espozito objevil na základě snímků sondy Pioneer v roce 1979 velmi slabý prstenec, který dostal označení F. Astronomové v něm při pozorování zákrytů hvězd prstencem objevili 13 objektů o rozměrech od 27 m do 10 km. Většina z nich byla průsvitná - aspoň nějaký svit hvězd přes ně prošel. Vyvozují z toho, že se pravděpodobně jedná o neustále přetvářené shluky balvanů ledu, které se rozbíjejí a zase spojují. Podle Espozita nebudou ani Saturnovy prstence v budoucnu stejné jako dnes. Přirovnává to k velkým městům, která tu existují a budou existovat další staletí a tisíciletí, avšak tváře lidí na ulicích se neustále budou měnit. Také by se prý dalo říct, že "dvakrát nevstoupíš do stejné řeky."

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.