Raoul Schránil

Tenhle představitel milovníků a gentlemanů z prvorepublikových filmů se narodil 24. března 1910 v Mostě, v rodině právníka Rudolfa Schránila. Exotické křestní jméno Raoul dostal podle francouzského rodinného přítele, v mostecké knize křtů byste jinak našli celého jméno Raoul Marián Kristián Schránil. Protože v Mostě často propukaly protičeské demonstrace německých nacionalistů, rozhodla se rodina město opustit. Nejprve Schránilovi přesídlili do Vídně a po první světové válce do Prahy. Mladý Raoul se chtěl stát ředitelem hotelu a proto navštěvoval české, německé a francouzské školy - díky tomu skvěle uměl kromě češtiny i německy a francouzsky. Nakonec se však dostal k herectví a to díky bratranci, režiséru Karlu Antonovi. Na jeho radu zašel jednoho dne do kavárny Rokoko v Praze na Václavském náměstí, kde se seznámil s principálem jedné herecké společnosti, byl angažován a hrál divadlo po vesnicích. V roce 1935 Vlasta Burian usilovně hledal pro své divadlo ideálního představitele milovníků. Raoul byl okamžitě angažován. Až do smrti zůstal mužem vysoké, švihácké postavy a skvělého držení těla. Postavy, která - napadá mne - se asi narodila pro frak. Raoul Schránil byl prý hercem, který zahrál ve fraku vůbec nejvíc rolí v Československu. Vadilo mu ale, že v Divadle Vlasty Buriana jsou všichni herci pouhými přihrávači hlavního protagonisty, pana principála. A tak ve stejném roce, kdy nastoupil k divadlu, začal natáčet i filmy. Jeho vrozený šarm a dokonalé uhlazené společenské vystupování ho předurčovalo do rolí mladíků z lepší společnosti, světáků a lvů salónů. A z téhle elegance, a to jak ve vzhledu tak i v mluveném projevu, neslevil ani v dobách tuhé normalizace. Na vrcholu popularity byl Raoul Schránil ke konci 30. a na začátku 40. let, kdy mu výraznější příležitosti poskytl režisér Martin Frič: tajemník Kučera v komedii Eva tropí hlouposti z roku 1939, inženýr Jiří Rudík v Burianově filmu Katakomby z roku 1940, inženýr Ivan Molenda v Nejlepším člověku z roku 1941 a hlavně světák Fred v legendární komedii Kristián z roku 1939. Ročně točil až devět filmů. Partnerkami Raoula Schránila byly vždy největší filmové hvězdy - Adina Mandlová, Hana Vítová nebo Věra Ferbasová. Po konci druhé světové války přišla změna. Raoul Schránil byl zvyklý hrát všemožné lékaře, právníky, důstojníky, syny továrníků, mladé bankéře nebo ministerské tajemníky. Tyto typy byly ovšem v poválečné době a zejména po roce 1948 vystřídány dělníky v montérkách. A také herec, který největší slávu sklízel v době německé okupace, působil na diváky přeci jen poněkud rozpačitým dojmem. Snad nebudu daleko od pravdy, když bych ten dojem přirovnal k pocitu, jaký bychom asi měli, kdyby se v první polovině devadesátých let na filmových plátnech objevovala Jiřina Švorcová nebo Zdeněk Buchvaldek. A tak Schránil dva roky působil jako konferenciér zábavních estrád. Po únoru 1948 byl Schránil tři čtvrtě roku ve vyšetřovací vazbě pankrácké věznice kvůli obvinění z pokusu o emigraci. Jen o vlásek unikl obžalobě z vlastizrady. Aby v padesátých letech uživil rodinu, pomáhal stavět legendární Most inteligence v Praze, Stalinův pomník na Letné nebo vrtal studny u Mariánských Lázní. Když to nejhorší pominulo, z Prahy se přesunul na venkov, jeho mateřskými scénami se stala nejprve v roce 1949 Satirická scéna Vesnické divadlo, od roku 1962 hrál v Mladé Boleslavi a od roku 1965 v Ostravě. Představoval na divadle i ve filmu často stále ještě světáky, ale protože jejich doba v období budování socialismu skončila, i jeho světáci byli stavěni jako záporní. Byly to často malé role, které nebyly uváděny ani v titulcích. Koncem šedesátých let se atmosféra uvolnila a Raoul Schránil se dostal do Národního divadla. Pokud ovšem soudíte, že jako herec, pak se mýlíte - pouze jako kulturně propagační referent v náborovém oddělení. Vzít ho tam vlastně ani nechtěli, ale když prokázal schopnost plynně hovořit několika jazyky, nakonec kývli. Lidé, kteří měli možnost s Raoulem Schránilem hovořit, tvrdili, že si vždy uchoval velký odstup od svých rolí, kterým říkal "oblečení paňáci". S ohledem na dnešní situaci je téměř neuvěřitelné, že tak atraktivní muž byl ženatý jen dvakrát. S první ženou, kterou si vzal v roce 1939, měl dceru a syna. Toto manželství se však rozpadlo a už šedesátiletý se v roce 1970 oženil podruhé. Ve filmografii Raoula Schránila jsem napočítal neskutečných devadesát filmů. Před filmovou kamerou se objevil poprvé v životopisném filmu Milan Rastislav Štefánik režiséra Jana Svitáka, kde mu byla svěřena drobná úloha pobočníka francouzského generála. Za celá padesátá léta natočil všeho všudy pět filmů, a naposledy si zahrál v roce 1993 vrchního ve filmu Šakalí léta. Idol dívčích srdcí třicátých a čtyřicátých let a jak zjišťuji čas od času, tak i idol některých žen dodnes, Raoul Schránil zemřel před deseti lety - 20. září 1998 v Praze. Rodák ze severočeského Mostu se dočkal požehnaného věku osmdesáti osmi let.

Raoul Schránil ve filmu Zítra to roztočíme, drahoušku|foto: Národní filmový archiv