Půl století v Egyptě
Před dvěma lety oslavil své padesáté narozeniny Československý, později Český, egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho dlouholetý ředitel a pro veřejnost zřejmě nejznámější osobnost české egyptologie, profesor Miroslav Verner, vydal při té příležitosti knížku, která popisuje právě historii českých výzkumů v Egyptě. Natočili jsme s ním tehdy rozhovor, který byl nejen o knížce, ale o české egyptologii vůbec.
Objevování starého Egypta: Půlstoletí českých egyptologických výzkumů ve stínu pyramid. Pod tímto názvem se skrývá doslova „kronika“ padesáti let české egyptologie. Historie, kterou kniha vypráví, má své uzlové body, krize, ale také úspěchy. Čemu zejména její autor, specialista na archeologii, historii a paleografii Egypta doby stavitelů pyramid Miroslav Verner, věnoval svou pozornost?
„V knize Objevování starého Egypta jsem se snažil české veřejnosti předložit základní informace o archeologických výzkumech, které náš tým v Egyptě uskutečnil v posledních padesáti letech. Snažil jsem se zachytit nejen hlavní vědecké výsledky těchto výzkumů, ale také jejich atmosféru – v kontextu měnícího se času a někdy i docela složitých, dramatických situací, kdy existence nejen těchto výzkumů, ale samotného Egyptologického ústavu byla na vážkách; kdy byl dokonce ústav jeden čas na několik let zrušen a s obtížemi se ho podařilo znovu obnovit. Zkrátka je to vyprávění o lidech, kteří se na těchto výzkumech podíleli a dosud podílejí, a tento úkol připadl mně, protože jsem pamětníkem. Je to pro mně stěží uvěřitelné, ale od počátku svých studentských let jsem pamětníkem téměř celých těchto pěti desetiletí české egyptologie. Těchto padesát let samozřejmě nezahrnuje celou dobu české egyptologie. Česká egyptologie je mnohem staršího data; je spjatá se jmény Františka Lexy, Jaroslava Černého, Zbyňka Žáby a její počátky sahají do období kolem 1. světové války. Takže ta doba existence Českého egyptologického ústavu zahrnuje pouze část dějin české egyptologie.“
Čtenáře knihy profesora Miroslava Vernera nejspíš zaujme zejména líčení nejstarší historie Československého egyptologického ústavu, kdy se naši vědci podíleli na záchranné akci UNESCO v Núbii, před napuštěním Asuánské přehrady. Při čtení těchto stránek ve vás možná vznikne pocit, že o této průkopnické etapě se ani zdaleka nepsalo a nemluvilo tolik, jako o současných výzkumech, které probíhají prakticky „v přímém přenosu“. Co o tom soudí Miroslav Verner?
„Myslím, že jste to sám naprosto věrně a přesně vystihl. My žijeme v informační době, jsme zaplaveni informacemi a někdy mám také pocit, že jsou naše výzkumy a práce sledovány veřejností téměř v přímém přenosu. V posledních letech jsme připravili ve spolupráci s režisérem Boňkem pro Českou televizi desítky televizních pořadů. Všichni pracovníci našeho ústavu, všichni lidé z našeho egyptologického týmu, považují za naprostou samozřejmost informovat veřejnost o práci, kterou děláme. Takže vedle dokumentárních filmů je to celá řada reportáží v našich novinách a časopisech, ale také ve sdělovacích prostředcích zahraničních, přes které se někdy některé informace dostávají oklikou zase k naší veřejnosti. Ta doba, kdy se pracovalo v Núbii, byla dobou nejen vzdálenější v čase – jednalo se o 60. léta minulého století – ale byla také dobou, kdy se dopisovatel z nějakých českých novin do Egypta dostal jenom velice zřídka, aby pořídil reportáž o práci egyptologického týmu. Ale je třeba také říct nebo uznat, že ani pracovníci toho tehdejšího egyptologického týmu se možná až tolik nesnažili o své práci informovat. Možná by jim určitou omluvou mohla být složitost doby, protože ve druhé polovině 60. let – ti, kteří si to pamatují, to vědí velice dobře - žila naše země úplně jinými problémy a jinými starostmi. Informace z archeologických výzkumů někde v Núbii nebo v Abusíru, kde už tehdy také probíhaly práce, přece jen nepředstavovaly něco, co by bylo předmětem prvořadého zájmu.“
Svou roli jistě sehrála i skutečnost, že práce v Núbii musely být provedeny velmi rychle a současně v mimořádných, doslova polních podmínkách.
„Určitě, ty práce v Núbii probíhaly ve velkém časovém stresu a také za velikého osobního vypětí lidí, kteří ty výzkumy prováděli. Byly stanoveny šibeničně krátké termíny. Pracovalo se za neuvěřitelně obtížných klimatických podmínek. Muselo se pracovat ve vrcholném létě, kdy hladina Nilu byla nejnižší a kdy byly nejpříhodnější podmínky ke splnění úkolu – například znovuobjevení chrámu v Táfě, ztraceného pod nilským bahnem, nebo provádění epigrafického průzkumu na skalách při březích Nilu. To by mohlo být částečným vysvětlením. Přesto si ale myslím, že bylo možné o této nepochybně nesmírně zajímavé práci informovat víc a důkladněji. Teprve koncem 80. let minulého století vyšla knížka Eugena Strouhala Sedmkrát do Núbie, ve které se právě on, jeden z účastníků těch prací v Núbii, pokusil naši veřejnost důkladněji o práci egyptologického týmu v Núbii informovat. Ale jak říkám, bylo to po velkém časovém odstupu, více jak 20 let od skončení prací v Núbii.“
Profesor Miroslav Verner je pamětníkem průkopnických núbijských etap české egyptologie. Jak vzpomíná na svůj první pobyt v Egyptě; v zemi, které pak zasvětil celý svůj život i vědecké dílo a která se mu stala vlastně druhým domovem?
A jak vidí egyptolog Miroslav Verner budoucnost své vědy? Bude dost českých egyptologů, třeba na dalších padesát let? A bude v té době v Egyptě ještě něco ke zkoumání?
Výhled egyptologů do budoucnosti je tedy spíše optimistický.
Jaká byla minulost české egyptologie, o tom vypráví knížka profesora Miroslava Vernera Objevování starého Egypta: Půlstoletí českých egyptologických výzkumů ve stínu pyramid, která vyšla před dvěma lety. Letos se na pultech knihkupectví objevila jiná, nová publikace Miroslava Vernera. Víte o ní, protože byla předmětem naší zářijové soutěže.
Kniha Chrám světa s podtitulem Svatyně, kulty a mystéria starověkého Egypta je další z přepychových egyptologických publikací, kterých se v posledních letech u nás vyrojila celá řada. Přeci jen se však od těch ostatních trochu liší. Je to první publikace vůbec, která se dopodrobna a ve všech souvislostech věnuje složitému tématu staroegyptských chrámů. Miroslav Verner o nich píše, že se dnes mnohým návštěvníkům jeví „jako sice malebná, ale zároveň nepřehledná směsice pylonů, nádvoří, sloupových síní, obelisků, soch a kaplí ve více či méně dochovaném stavu.“ Odborníci vědí, že chrámy byly místem konání mnoha složitých obřadů, působištěm kněží a dějištěm velkých náboženských svátků a slavností. Významné chrámy měly ve starém Egyptě i rozsáhlé hospodářské zázemí s vlastní administrativou a největší z nich byly i významnými mocenskými centry zasahujícími do politického života země. Povídání o stavebním vývoji chrámů, jejich historii, náboženském a také archeologickém kontextu – to všechno se prolíná na stránkách nedávno vydané knihy Miroslava Vernera Chrám světa – Svatyně, kulty a mysteria starého Egypta.
Vysíláno v Planetáriu č. 39/2010, 25. září - 1. října (repríza z Planetária č. 22/2008, vysílaného tehdy 1. června)
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:48).
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
