První parlamentní volby v Československu, první volby pro ženy

Šlo také o první volby na našem území, kterých se účastnily ženy.

Možná vás překvapí, že Československo, které vzniklo v roce 1918, uspořádalo první parlamentní volby až v roce 1920. Do té doby zasedalo revoluční Národní shromáždění, kam byli poslanci pouze kooptováni jednotlivými stranami. Vláda byla nejprve zvolena aklamačně, v létě 1919 byla ustavena nová, a to na základě voleb do obecních zastupitelstev, které ovšem proběhly jen v Čechách a na Moravě. Na Slovensku, Podkarpatské Rusi a některých pohraničních oblastech republiky byla situace napjatá. Na mnoha místech se ještě hrálo a místy i bojovalo o konečnou podobu státních hranic. A to byl i důvod, proč se tak dlouho čekalo s volbami parlamentními.

Jak se u nás v roce 1920 volilo?

Edvard Beneš, prvorepublikový ministr zahraničních věcí, na snímku z roku 1919|foto:Český rozhlas

Ovšem ani první parlamentní volby v dubnu 1920 se nekonaly na území celého státu. Neproběhly na sporných územích jako bylo Vitorazsko, Valticko, Těšínsko a na Oravě a Spiši, kde byly plánované plebiscity o připojení k Československu. Nakonec se nevolilo ani na Podkarpatské Rusi; tamní obyvatelé poprvé do sněmovny volili až v roce 1924. A jak tedy volby v roce 1920 – tedy tam, kde se volilo – vypadaly? Volilo se do dvou komor: dolní – tedy poslanecké sněmovny, která měl 300 členů volených na 6 let; a pak do komory horní – senátu, který měl členů 150, volených na osm let. Do sněmovny směli volit občané starší 21 let, do senátu se volilo až od 26! Do poslanecké sněmovny pak mohly kandidovat osoby starší třiceti let, do senátu ti nebo ty, kterým bylo alespoň 45.

Nevolils a nemáš omluvu? Zaplať!

Antonín Švehla, ministr vnitra v letech 1918-1920 a předseda vlády v letech 1922-1929|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Volební účast byla povinná. Dobrovolná byla jen pro lidi nad sedmdesát let. Neúčast se odpouštěla také nemocným, nebo lidem, kteří se z pracovních nebo i cestovatelských důvodů nemohli k urnám dostavit. Odpouštěla se také neúčast například kvůli zpoždění vlaku nebo dalším okolnostem, které volič nemohl ovlivnit. Kdo se k volbám nedostavil svévolně, mohl dostat peněžitou pokutu nebo si také jít na několik dní sednout za mříže.

Volební systém byl poměrný, aby mohly kandidovat i menší strany a také strany národnostních menšin. Do parlamentu se tak dostalo 16 stran. Rozdávání preferenčních hlasů neexistovalo. Volič prostě do urny hodil kandidátku strany, kterou si vybral.

Vláda na pouhých pár měsíců

Jiří Stříbrný, prvorepublikový politik a ministr několika vlád|foto:Český rozhlas

A jaké byly výsledky? Vyhrála sociální demokracie s 26 procenty. Druzí byli lidovci a třetí němečtí sociální demokraté. A co ženy? Jak ty si vedly? Do sněmovny se jich dostalo 15, do senátu tři. Nutno ale říct, že jejich mužští kolegové je většinou nenechali příliš mluvit do klíčových oblastí jako byl rozpočet, hospodářství nebo dokonce obrana. Ženy měly na starost především sociální věci, školství nebo zdravotnictví. Z těchto prvních voleb vzešla levo-pravá rudo-zelená vláda, ve které zasedli sociální demokraté, národní socialisté a agrárníci. Kvůli vnitřnímu rozkolu v sociální demokracii tato vláda za několik měsíců padla a nahradila ji vláda úřednická. Na závěr ještě dodejme, že v těchto ani v žádné jiné prvorepublikové vládě nezasedla žádná žena.