Ecce Homo - Vlastimil Tusar

Svoji dráhu v dělnickém hnutí začínal sedmnáctiletý obchodní pomocník Vlastimil Tusar v odborovém svazu obchodních zaměstnanců v Praze. Politicky však dozrával v Brně, kde už od roku 1903 působil jako redaktor sociálně demokratické Rovnosti. Měl silnou vůli, bystrý úsudek, schopnost správně odhadnout situaci, dovedl jednat s lidmi a byl neobyčejně energický a pilný. Po pěti letech usilovné práce se stal šéfredaktorem Rovnosti, jež byla právě pod jeho vedením změněna v deník. Přirozená inteligence Tusara brzy přivedla mezi vedoucí osobnosti sociální demokracie. V r. 1910 dovršil třicítku a mohl proto kandidovat na poslance říšské rady. Tím byl skutečně v červnu 1911 zvolen a v roce 1913 se stal i poslancem moravského zemského sněmu. Vypuknutí války však přerušilo činnost většiny českých politických stran a tak se Tusar, který se připojil k aktivistickému křídlu Šmeralovu, stáhl politicky do ústraní.

Logo|foto:Český rozhlas

Vídeňská říšská rada byla sice s vypuknutím války rozpuštěna, avšak její poslanci mandáty neztratili. V souvislosti s očekáváním obnovy politického života monarchie byl v srpnu 1916 zřízen sekretariát české sociální demokracie ve Vídni a Tusar byl pověřen jeho vedením. Když v listopadu téhož roku vzniklo sdružení českých poslanců říšské rady pod názvem Český svaz, stal se jedním z jeho místopředsedů Bohumír Šmeral a Vlastimil Tusar byl vybrán za jednatele. Po nástupu mladého císaře Karla se česká reprezentace snažila bránit národní zájmy prostřednictvím loajality k Rakousku-Uhersku, která vyvrcholila prohlášením z konce ledna 1917. Po zprávách o únorové revoluci v Rusku se politická situace radikalizovala a Český svaz opustil svoji dosavadní pasivitu. To se projevilo po svolání obnovené říšské rady na konci května 1917, kdy čeští poslanci vystoupili s radikálním státoprávním ohrazením, v němž požadovali spojení se Slovenskem a začlenění do federalizované monarchie. Při dalších jednáních říšské rady byl Tusar zvolen jejím místopředsedou.

V září 1917 se Tusar zúčastnil mezinárodního odborového sjezdu ve Švýcarsku a zřejmě zde došel definitivně k názoru, že válka skončí vítězstvím Dohody. Opustil proto Šmerala a dosavadní prorakouskou politiku a přešel do nacionálně radikálního tábora. V lednu 1918 již na shromáždění českých poslanců předčítal návrh Tříkrálové deklarace, v červenci se stal členem Národního výboru a posléze jakýmsi jeho vyslancem ve Vídni. Tady vedl veškerá jednání s vládou a císařem a konzultoval s delegací směřující na ženevská jednání. Tusarova informace o situaci, kterou předal telefonicky Rašínovi v noci na 28. října 1918, je považována za první podnět k akcím, které pak v Praze proběhly. Po převratu byl Tusar poslancem Revolučního Národního shromáždění a jeho politická kariéra vyvrcholila v červenci 1919, když se po vítězství sociální demokracie v obecních volbách stal předsedou československé vlády tzv. rudozelené koalice. V té době také jako nejvlivnější osobnost v sociálně demokratické straně organizoval uvnitř strany boj proti levici. Teprve v důsledku prohlubujícícho se rozkolu v sociální demokracii a narůstající vnitropolitické krize podal v září 1920 demisi své vlády. Od března 1921 až do své smrti byl pak československým velvyslancem v Berlíně1 , kde usiloval o normalizaci čs.-německých vztahů. Dneska by se hodil. Hezký den!