Proč (se) s námi vesmír točí?

Obrovská mračna prachu a plynu v mezihvězdném prostoru nejsou nehybná, vykazují určitý chaotický pohyb, lidově řečeno – převalují se tam. Pokud se zmíněným gravitačním zhroucením zmenší, pohyb se podle zákona o zachování momentu hybnosti neztratí, naopak zvětší svou energii a promění se v rychlý rotační pohyb.

Piruety ve Sluneční soustavě

Planeta Venuše|foto:NASA/JPL-Caltech, CC0 1.0, ©

Představme si krasobruslaře, který dokáže i nepatrnou rotaci výrazně zrychlit pouhým přitažením rukou k tělu a proměnit ji tak třeba v krásnou piruetu. Ve vesmíru onu „piruetu“ vyvolá gravitační kolaps, kdy se obrovská plynná a prachová mračna hroutí do hvězd a planet. Rotace je přitom klíčová pro jejich vznik. Bez ní by hmota spadla přímo do hvězdy, místo aby vytvořila oběžný disk. Tento princip vysvětluje, proč rotují planety, hvězdy i celé galaxie. Rotaci následně ovlivňuje také nabalování materiálu na tělesa vlivem jejich gravitace a v neposlední řadě i vzájemné srážky těles, kterými astronomové vysvětlují třeba opačnou čili retrográdní rotaci Venuše a Uranu.

Planetka Itokawa na snímku ze sondy Hayabusa|foto:JAXA, CC BY 4.0, ©

V úvahu je třeba vzít také tzv. YORP efekt. Vědci tak pojmenovali jev, kdy rotaci zvláště u malých těles, např. planetek ovlivňuje nerovnoměrný ohřev a tepelná setrvačnost povrchu. Tento proces může v průběhu milionů let asteroidy výrazně zrychlit, zpomalit, nebo dokonce způsobit jejich rozpad a vznik dvoj či vícečetných systémů. YORP je pojmenován po čtveřici vědců Jarkovskij, O'Keefe, Radzievskij a Paddack, kteří přispěli k pochopení tohoto jevu.

Jak se točí naše Slunce?

Slunce, NASA, sluneční erupce, vesmír|foto:NASA, Licence Unsplash, ©

Princip je vlastně stejný, jak jsme si o něm říkali už v úvodu. V případu naší mateřské hvězdy sahá až do doby jejího vzniku, kdy se formovala i Sluneční soustava, tzn. někdy před čtyřmi miliardami a šesti sty milióny lety. Obří mlhovina se zhroutila do svého středu a rotace se tím zrychlila. A protože Slunce není pevné těleso – je tvořeno žhavým plazmatem, otáčí se nestejnou rychlostí na rovníku a pólech. Jedna otočka trvá přibližně 25 dní na rovníku, zatímco směrem k pólům se zpomaluje až na 36 dní. Slunce se tam prostě „courá“.

Planeta Země|foto:NASA

Na závěr ještě jedna zajímavost. Naše Země se s námi otáčí průměrnou rychlostí 1670 km/h, přičemž úhlová rychlost otáčení závisí mj. na tom, kde se na naší planetě právě nacházíme. Na pólech by byla nulová. V místě, kde točíme náš pořad, je to 1160 km/h. Letíme tedy téměř rychlostí zvuku! Jinými slovy – vesmír se s námi točí a my točíme o něm. Tak se držte a poslouchejte!