Připomínáme si 435. výročí bitvy u Lepanta

Jak ale k této velkolepé bitvě vůbec došlo? V r. 1556 zemřel při obléhání uherského města Sighetu 72 let starý sultán Süleyman. Ze světa odešel postrach křesťanstva, za jehož vlády se Turci zmocnili velké části Evropy. Novým vládcem osmanské říše se stal jeho syn Selim II., který brzy po svém nástupu na trůn uzavřel mír s Vídní. Neznamenalo to však, že by Selimovy plány byly méně ctižádostivé. Jeho cílem bylo s pomocí islámských korzárů ovládnout Středomoří ze základen v Alžíru a Tripolisu. K přirozeným nepřátelům Turků patřily středomořské státy, mezi nimi i největší zdejší obchodník - Benátská republika, která díky islámské expanzi postupně ztratila Moreu - poloostrov Peloponés, Negrop onte (ostrov Euboia), většinu egejských ostrovů a r. 1570 také Kypr.

Proto byly Benátky 25. května 1571 jedním z hlavních iniciátorů Svaté ligy, vzniklé pod patronací papeže v Římě. Smlouva stanovila, že hlavní signatáři, mezi nimiž nechybělo ani Španělsko, dodají celkem 200 galér a 50.000 vojáků. Generálním kapitánem Svaté ligy se stal don Juan d'Austria, teprve šestadvacetiletý nemanželský syn císaře Karla V. Jako Habsburk bývá don Juan d'Austria pokládán za prvního rakouského námořního hrdinu, ačkoliv nikdy v Rakousku nebyl a bitva u Lepanta byla svedena pod vlajkou Svaté ligy. Není však bez zajímavosti, že mladého generálního kapitána doprovázeli do boje dva jeho bratranci, rakouští arcivévodové Rudolf, pozdější římský císař a český král, a Arnošt. Když se v srpnu 1571 flotily soustředily u Messiny, stálo tu největší křesťanské loďstvo, které se až dosud ve Středomoří soustředilo: asi 300 lodí s 80.000 muži na palubě, z toho bylo 30.000 vojáků a zbytek námořníků, veslařů a galejních otroků. Turecká flotila byla ještě větší, sestávala ze 180 galér a 200 menších lodí, na nichž bylo celkem asi 90.000 člen posádky. Vrchní velení nad osmanským loďstvem převzal Ali Paša.

Dne 7. října se obě flotily chystaly k bitvě v zálivu u Patrasu. Zatímco se křesťanské lodě rozmisťovaly do formace, Turci vyrazili s dobrým větrem v zádech proti křesťanské flotile. Jenže vítr náhle ustal a veslaři nedokázali vyvinout takovou rychlost, aby turecké galéry mohly nepřítele taranovat. V dělostřelbě byli lepší vojáci Svaté ligy a navíc se vítr otočil a opřel do plachet křesťanských plachetnic. Vrcholným okamžikem bitvy byl souboj obou vlajkových lodí. Mohutná příď turecké galéry se tyčila vysoko nad palubou křesťanské admirálské lodi a oba zaklíněné koráby se staly jediným bitevním polem, na němž muž bojoval proti muži. V rozhodujícím okamžiku zasáhla Ali Pašu kulka doprostřed čela a on padl mrtev na palubu. Netrvalo dlouho a bojovníci Svaté ligy se zmocnili islámské zástavy na turecké velitelské lodi. Boj trval osm hodin. Výsledek přinesl Lize přesvědčivé vítězství a současně i smrt 8.000 křesťanů a 25.000 až 30.000 Turků. Na druhé straně však křesťanští bojovníci osvobodili 12.000 otroků. Vojenská bilance byla pro Turky zhoubná: kromě padlých, dvojnásobného množství raněných a 10.000 zajatých mužů se sultán musel smířit se ztrátou 180 galér.

Původně chtěla Svatá liga ve válce proti Turkům pokračovat, ale nakonec vyhrály separátní zájmy. Benátky uzavřely již několik měsíců po bitvě s Turky vlastní mír, zřekly se při tom Kypru a ještě se zavázaly, že budou přemoženému protivníkovi platit tribut. Právě Benátky tak sklidily největší posměch: "Benátky, ta stará kurva, která spí s Turky," říkalo se na vladařských dvorech tehdejší Evropy. Tak vypadala již tehdy málo sjednocená Evropa a její problém s Tureckem.