Příběhy z kalendáře - Okres Žatec

Napáchala se při tom spousta ničemností, které zejména ta města, která přišla o statut okresních, těžko nesla. Byl to i případ chmelařského centra České republiky - Žatce. Když padlo rozhodnutí sloučit okresy Podbořany, Žatec a Louny v jeden jediný, v Praze se tehdejší socialističtí plánovači šťastných zítřků usnesli, že sídelním městem nového okresu budou Louny. V Žatci to nemohli rozdýchat - a na dlouhá léta se Žatec, jak jen mohl, vymezoval proti novému okresnímu městu. Nadávat v Žatci na Louny, to patřilo k nutné výbavě každé diskuse. Lounské pivo bylo dobré tak leda do kanálu, lounská mouka tak nanejvýš do malty a zatímco v Lounech se staví, podívejte se na Žatec, jak chátrá. Není se co divit, že po roce 1990 si lidé v Žatci představovali, že ruku v ruce se změnami politickými přijde na řadu i přehodnocení územního rozdělení a že opět vznikne žatecký okres. Tyhle snahy mohutně podporoval i tehdejší žatecký starosta Jiří Fousek, který v březnu 1994 dokonce požádal vládu, aby podnikla příslušné kroky k obnově žateckého okresu. Jak ale říká žatecký historik Jiří Matyáš, vláda tehdy uvažovala o všem možném, jen ne o obnově žateckého okresu: Zlí jazykové tvrdí, že vinu na tom, že žatecký okres nevznikl, měla i skutečnost, že žatecký starosta byl v roce 1994 členem zcela marginální politické strany a žádná vládní partaj tenhle návrh nepodporovala. Kdo ví…

V roce 1941 musel jako dvacetiletý mladík narukovat do wehrmachtu, sloužil pak v Itálii ale radikální levicové přesvědčení ho nadále táhlo k revoltě proti nacistické ideologii. Roku 1944 proto přeběhl k partyzánům, s nimiž pak prožil zbytek války. Nacistickou ideologii však ve střední části Evropy vystřídala ideologie jiná. A hvězda Williho Sitta na jejích křídlech stoupala výš a výš. Po skončení války mladý umělec dobrovolně odešel do sovětské okupační zóny, pozdější NDR. Vystudoval zde uměleckou školu, a jak píší tehdejší noviny, věnoval všechen svůj výtvarný talent demokratickým přeměnám své nové vlasti. Zdá se však, že v případě mladého umělce šlo i s ohledem na jeho statečný útěk k partyzánům, o upřímné přesvědčení a víru v "lepší zítřky". Jmenujme jen některé socialisticky realistické náměty jeho děl: Boj Vietnamců proti americkým okupantům, triptych věnovaný Stalingradu, nebo obraz zachycující bezvýchodnou situaci mladého člověka v kapitalistickém světě. Připomeňme, že Willi Sitte byl v tehdejší NDR nejen velmi úspěšným umělcem, ale i činným funkcionářem v uměleckém světě východního bloku. Nesporný talent mladého výtvarníka byl tedy na konec ve službách jiného totalitního systému, praktikami, koneckonců ne nepodobnému tomu, proti kterému mladý Sitte kdysi revoltoval. Kdo chce, ať jej soudí, příběh talentovaného umělce je však především příběhem člověka zasaženého dějinnými událostmi 20.století se všemi jeho paradoxy a velkými omyly. Budete li mít chuť běžte se na Sitteho grafiky, které rodnému městu v 90. letech věnoval do Fuhrichova domu podívat.