Příběhy z kalendáře - Jan Bydžovský

Odmalička musel tvrdě dřít na poli, ještě v dětských letech mu zemřel otec a první léta na škole v Novém Bydžově přespával na zemi u lidí, kterým posluhoval. Pilného studenta si všiml profesor reálky a nabídl mu bydlení.

Bydžovskému bylo šestnáct, když si začal přivydělávat doučováním. Roku 1857 absolvoval libereckou reálku a zapsal se na pražskou techniku, kde jej finančně podporoval legendární český matematik, první profesor deskriptivní geometrie na polytechnice v Praze a zastánce zrovnoprávnění češtiny a němčiny jako vyučovacích jazyků Rudolf Skuherský.

Po vysoké škole nastoupil Jan Bydžovský ke dráze, ale protože jako vysokoškolák bez zkušeností nedostal slušné místo, vyučil se pro jistotu zedníkem. Může se to zdát úsměvné, ale až teprve výuční list panu inženýrovi zajistil dobrou práci při stavbě kralupsko-turnovské dráhy. Osvědčil se, a tak později přešel i na stavbu trati z Teplic do Duchcova a poté vedl i stavbu mostu přes Labe z Děčína do Podmokel. Později poněkud změnil obor a roku 1873 přešel do služeb vrchní horní správy v Duchcově, kde se stal stavitelem dolů Duchcovsko-podmokelské dráhy. Právě v Duchcově se Jan Bydžovský zasloužil o výrazné povznesení života české komunity.

Roku 1881 stál u zrodu české besedy, prostřednictvím Ústřední matice školské podnikal kroky k založení prvních českých škol na severu Čech. I jeho zásluhou se tak začalo česky učit nejen v Duchcově, ale také v Mostě, Oseku a Teplicích. Zasloužil se také o vznik první české tělocvičné jednoty na severu Čech - Sokola Rudohorského v Duchcově.

Od roku 1886 Jan Bydžovský stavěl železniční viadukty na trati z Prahy do Moldavy. Po dokončení práce zamířil do Prahy, ale v roce 1889 se znovu vrátil na sever a byl pověřen výstavbou tehdy nejmodernějšího uhelného dolu Jan v Lomu, pozdějšího dolu Kohinoor I. O Janu Bydžovském, jehož bustu najdete na průčelí duchcovského gymnázia, o jeho národnostní práci se obdivně vyjadřoval i Jan Neruda.

Jan Bydžovský zemřel v lednu 1921 v Praze.