Používání příboru

8. leden 2013

Dopolední expres

italská večeře|foto:Jan Rosenauer

Paní Martina Janovská z Prahy píše: „Jeden můj známý má hrozný zlozvyk – k jídlu nepoužívá vidličku a nůž, jenom lžíci, které říká „bagr“. Má to z vojny - mazáci totiž jedli jen lžící a použití vidličky a nože bylo vyhrazeno jen bažantům. S ohledem na to, že je mu už padesát a armádu opustil před třiceti lety mi to připadá tak trochu dětinské. Lžící jedl i na svatbě a ostatní se mu smáli a dobírali si ho. Smí se ve společnosti jíst všechna jídla jen lžící?“

Milan Knotek, znalec etikety: „Lžíci používáme při stolování pouze k jídlům nebo k činnostem tak, jak to etiketa předepisuje. Velká lžíce např. na polévky, malá třeba ke kávě nebo jako součást moučníkového příboru. Manýry ze socialistické vojny do formálních vztahů nebo setkání nepatří – já jsem tu vojnu také absolvoval a většinou se tam děly věci do společnosti nepřenositelné – ve společnosti také neklikujeme na bodáku a nenosíme z kuchyně významnějším lidem cigarety, šumáky a různé dobroty, jak to dělali bažanti, když je mazáci zaúkolovali.“

Alena Perková, moderátorka: „Chtěla bych ještě chvíli zůstat u základní vojenské služby, protože už dnes neexistuje – jak to tam bylo s těmi příbory?“

Milan Knotek, znalec etikety: „Bažanti museli používat vidličku a nůž, mazáci mohli jíst všechno jen lžící, které se opravdu přezdívalo „bagr“. Jíst lžící třeba řízek nebo něco tvrdého bylo sice krkolomné, ale nikdo z mazáků si nedovolil vzít nůž, protože by se před ostatními zkompromitoval. A tu lžíci nosili mazáci zavěšenou za pásky vojenských bot.“

Alena Perková, moderátorka: „Můžeme ve společnosti velkou lžíci využít kromě polévky k normálnímu jídlu? Napadá mě třeba k číně nebo čemukoliv jinému, rozkrájenému…“

Milan Knotek, znalec etikety: „I tohle je etiketou zapovězené. Pravidla společenského chování ale dovolují za určitých okolností odložit nůž a konzumovat jídlo vidličkou v pravé ruce. Když nám naservírují řezanku, těstoviny nebo cokoliv jiného, na co nůž nepotřebujeme, odložíme nůž tak, že ho o kraj talíře opřeme. Potom uchopíme vidličku do pravé ruky a jíme. Ale lžící to neděláme, ostatně: na banketu nám velkou lžíci odnesou hned poté, co sníme krém nebo bujón.“

Alena Perková, moderátorka: „A co špagety?“

Milan Knotek, znalec etikety: „Dobrá otázka. I tady máme vidličku v pravé ruce a v levé držíme lžíci, která má ale pouze pomocný charakter. Špagety totiž vkládáme do pusy vidličkou.“

Alena Perková, moderátorka: „Když jsme třeba na večeři s přáteli nebo někde, kde je to neformální, respektoval byste „bagr“?“

Milan Knotek, znalec etikety: „Ale samozřejmě, vypadá to sice humpolácky, ale pokud to není svatba nebo večeře s šéfem… Já lidi nikdy nenapomínám, na některé věci prostě musí přijít sami.“

autoři: mkt , Alena Perková