Podívejte se do skleníků botanických zahrad

Pozorně se zadívejte třeba na sloupovité americké kaktusy - a na neméně sloupovité africké pryšce. Obě systematicky neobyčejně vzdálené skupiny rostlin rostou a žijí v obdobných podmínkách. Ve velkém horku a v hlubokém vodním deficitu, v nedostatku vody. Že se tomu přizpůsobily podobně jako třeba tlustice a na rozdíl od ostatních rostlin si zavedly zvláštní metabolismus, fotosyntézu s časovým posunem, nebudu teď probírat. Ostatně, není na koukání. Od vás teď chci, abyste se pozorně zadívali na jeden z patentů přírody, zhlédnutelný pouhým okem a snadno pochopitelný.

To není kaktus, ale sukulentní pryšec|foto: stezka.cz

Sloupovité kaktusy i pryšce mají podobnou stavbu těla: tlustý stonek s podélnými žebry. Přírodovědci dlouho přemýšleli o smyslu takové stavby. Uvažovalo se například, že ona žebra jsou něco jako slunolamy, alespoň trochu stínící povrch stonku. Pak se ale do výkladu vložili fyzici a mechanici a ti přišli s převratným výkladem. Ona vystouplá žebra nejsou nic jiného než dilatační shybky. Něco, co můžete vidět na dálkovodech horké vody.

Takové si asi doma nevypěstujeme|foto: stezka.cz

Kdyby měly kaktusy i sloupovité pryšce jen zdužnatělé sloupovité nebo kulovité tělo, stonky by při vysýchání popraskaly - a v období dešťů, při přijímání a skladování vody by na tom byly stejně. Zase by popraskaly. A tak jim všelijaká žebra a rýhy, ale i třeba kulovité až prsovité výstupky a podobné nerovnosti skutečně slouží k mechanickému vyrovnávání tlaků při vysýchání a bobtnání.