Páteční Noční linka: Tajemství z mládí

28. únor 2025

Noční linka

Jarka Barboříková, moderátorka, Český rozhlas Zlín

Noční linku moderuje ze zlínského studia Jarka Barboříková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Máte nějaké tajemství, které jste jako děti skrývali před rodiči?

Každý z nás měl nějaké „lumpárny“, které jsme tajně prožívali, a dnes, s úsměvem, vzpomínáme, jak jsme je udrželi v tajnosti. Možná jste rozbili nějakou cennou věc, ale báli jste se to přiznat, nebo jste si ukradli nějakou sladkost v obchodě a doufali, že si toho nikdo nevšimne. Možná jste tajně jezdili na kolech nebo chodili na dobrodružné výlety s kamarády bez vědomí rodičů.

A co vám to tajemství přineslo – nějaký vtipný zážitek, nebo těžkou situaci?

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Bedřich|Dobrý večer moje tajemství bylo ve škole když jsem vystříkal hasičský přístroj 300 Kč pokuta já jsem to tajil 14 dní potom jsem se přiznal Potom neměli doma radost nashledanou

Standa |Vždy jsem nějaký tajemství měl,nikdy nic zlého, vždy jsem se choval jako od bobří řeky., zdravím a přeji příjemný večer

Jana |Pěkný večer. Moje velké tajemství bylo, že jsme s kámoškou vyjely stopem do Ústí nad Labem z Brna a na celý týden a cáraly jsme se po republice stopem. Když si na to dneska vzpomenu, tak je mi úplně zle, jak to mohlo dopadnout, protože o nás nikdo nic nevěděl a vlastně ani nebyl telefon.

frantisek svaricek|, DOBRY VEČÉR P.JARUŠKO A POSL.N.L.JAKO MALÝ KLUK,ASI TAK DESETILETÝ,JSEM MĚL SVOJE TAJEMSTVI KTERÉ JSEM NIKOMU NEŘEKL,ALE ŘEKL JSEM TO U SPOVĚDI PANU FALÁŘI,TEN BYL NAKONEC ZVĚDAVÝ,SKÝM,CO,KDE ? DO DNEŠKU JSEM TO NIKOMU NEŘEKL,NEŘEKNU TO ANI DO RÁDIA. FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.

Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer. V celé plejádě malých i velkých tajemství mého mládí má své zvláštní místo jedno – studium učebnic cizích jazyků. Dělal jsem to pro radost a dělal jsem to potají. Ano, potají, protože jsem si nepřál dostávat zvídavé otázky nebo snad být zkoušen. A kdyby přišla společenská příležitost, daným jazykem bych se nedomluvil, protože jsem postrádal to podstatné – praxi v mluvení a poslechu. V lepším případě bych zklamal něčí očekávání, v tom horším utržil ostudu. Za dob největší činorodosti jsem měl rozstudováno třeba několik jazyků zároveň. A jakmile jsem si přečetl jednu, dvě knihy v originále anebo mě daný jazyk prostě jenom omrzel, zanechal jsem ho a začal se věnovat dalšímu. Zkrátka vášeň pro jeden jazyk vystřídala vášeň pro druhý. Tahle moje „diagnóza“ se postupně proměňovala. Učebnice jsem začal odkládat dřív, než jsem došel do desáté lekce, a se stále většími výčitkami z promrhaného času. V jednu dobu jsem si uvědomil, že mě tenhle výstřední způsob už ani moc nenaplňuje. Tehdy jsem možná dospěl. Jenže když jsem pak měl po čase sepsat životopis a v něm uvést, které cizí jazyky ovládám, najednou jsem nevěděl. Vždyť já se pořádně domluvím jenom česky!

Allena|První cigareta kamarádka me ju vytrhla z ruky a řekla neslukujes dnes jí moc děkuji ja nekuracka .....

franz|můj pan otec vlastnil jawu 250, já ač bez vůdčího listu, jsem na tom stroji řádil, co to dalo, mé výlety na okresních komunikacích, až jednoho dne jsem vjel do okresního města a před křižovatkou zastavil v hromadě dlažebních kostek, rám byl totiž svařovaný tak, jak asi nebylo košér, všichni andělé byli se-mnou, od křižovatky ve vzdálenosti cca 200 m byl autu-moto-servis, tam jsem mašinu odvezl , těžce se mi večer vysvětlovalo panu otci, že stroj je v servisu, večer jsem zaslech hovor pánů rodičů, jak má maminka říkala , prodej rychle tu motorku, než se nám kluk někde zabije, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, tatínek stroj prodal a bylo vymalováno, já jsem měl tenkráte čtrnáct roků..........

autor: Jarka Barboříková