Obrazy z katakomb
Po prvních křesťanech se do dneška dochovaly mimo jiné malby a reliéfy v katakombách, kde stejně jako všichni ostatní obyvatelé Říma pohřbívali své mrtvé. S nejstaršími výtvarnými projevy, které se dají považovat za křesťanské, se tam setkáváme na přelomu 2. a 3. století po Kristu.
Jaké to bylo umění, z jakých kořenů vzešlo a jaká témata první křesťané zpodobňovali? O tom už hovoří historik umění Jan Royt, ředitel Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty pražské Karlovy univerzity.
Jan Royt: Rané křesťanské umění nevzniká ve vzduchoprázdnu. Musíme si uvědomit, že v té době už stojí antický Řím, Alexandrie, Antiochie i Jeruzalém, plné soch, mozaik a obrazů. Křesťan je konfrontován s touto situací. Samozřejmě jsou tady také Židé, kteří zaujímali vůči umění trošku striktnější postoj. Ale po objevech v Beit Alfa či v Dura Európos (v Izraeli a v dnešní Sýrii - pozn. Planetárium) už nemůžeme říci, že by Židé neměli umění. Naopak, právě jedna z nejstarších synagog objevená v Dura Európos byla celá vymalovaná. Křesťané tedy mohli nalézt příklady jak v antickém prostředí, tak u Židů. Za jejich nejstarší výtvarné projevy můžeme považovat díla, která se nacházejí na stěnách katakomb, kde se pohřbívalo; na sarkofázích to jsou reliéfy. Máme také drobné předměty, jako jsou různé gemy, lampy a tak dále. Spektrum předmětů, na kterých se objevují raně křesťanské náměty, je skutečně velmi široké. Tématiku, kterou známe z raně křesťanského prostředí, můžeme rozdělit na jednoduché symboly. Patří mezi ně třeba ryba, kotva, rybář, loď, ovce, chleba, víno. Tyto jednoduché symboly jsou jakési signum naturale, přirozené symboly, protože když se podíváte do Nového, ale i Starého zákona, tak tam ovce nebo loď jsou součástí obživy obyvatel Středomoří. A jestliže tyto ovce, chleba a tak dále znamenaly zachování života vezdejšího, tak bylo snadné je přeznačit ve smyslu zachování života věčného. Můžeme tedy říci, že nejde o žádnou skrytou, tajemnou symboliku, ale o symboliku zcela přirozenou. Samozřejmě - řada těch symbolů má svoje specifika. Například známý raně křesťanský symbol - ryba. Její symbolika má tradici v antickém prostředí, kdy ryba symbolizuje zachránce. Vybavme si známou báji o Arionovi, kterého zachránil delfín. Křesťané vlastně tu rybu-zachránce převzali a s rybou ztotožnili Krista, protože její řecké pojmenování ichthys značí Iésús Christos Theú Huiós, Sótér - Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel lidí. Ta ryba se pak vyskytuje v různých modifikacích. Třeba s takovým jednoduchým znamením, takzvaným chrismonem, což je zase chí a rhó, monogram Kristův. Bývají tam také někdy písmena alfa a omega, což znamená, že Kristus je alfa a omega, počátek a konec, že je tady od věčnosti a je soupodstatný s Otcem. Tady můžeme možná cítit určitou polemiku s jistými herezemi.
V tomto případě zejména s ariánstvím, což byla věroučná odchylka, která soupodstatnost Boha Otce a Božího Syna Ježíše popírala. Alexandrijský kněz Arius, původce této hereze, čili bludu, byl po roce 325 a Nicejském koncilu uvržen do klatby a odsouzen do exilu. My se však s Janem Roytem vraťme k umění a do katakomb.
Jan Royt: Dalším prastarým symbolem je dobrý pastýř. Opět souvisí s antikou. Antika znala takové dobré pastýře. Připomeňme si Vergiliovy bukolické zpěvy. Povolání pastýře bylo v antice velmi ceněno, řada heroů byla vychována u pastýřů. A křesťané to téma pastýře dále rozvíjeli. Jeden ze spisů apoštolských otců se jmenuje Pastýř Hermův, je to takový naučný spis. Dobrý pastýř se ovšem také opírá o evangelijní podobenství o dobrém pastýři, který chrání ovce proti vlkům - jednak proti pohanským kultům a jednak proti herezím. Dobrý pastýř vystupuje také jako psychopompos, tedy ten, který přenáší duše, jak to zaznívá v liturgii za mrtvé. Téma dobrého pastýře se velmi často vyskytuje právě v katakombách, kde symbolizuje, že dotyčného zemřelého přenese do nebeského ráje. Dalším typickým raně křesťanským symbolem je orant nebo orantka - může to být mužská či ženská postava. Téma oranta vyjadřuje modlitební postoj. Ostatně - ruce vztažené k nebesům z toho antického prostředí známe. Také kněz Láokoón vztahoval ruce, když chtěl zachránit Tróju. Ale stalo se něco opačného, nebesa rozhodla jinak a on byl zardoušen i se svými syny. Ten orant nebo orantka znamenají vlastně gesto modlitby, prosby Hospodina, aby byli vzkříšeni v den posledního soudu. Případně existují názory, že rozpažené ruce oranta by mohly napodobovat Krista ukřižovaného. Máme k tomu některé citáty církevních autorit, které třeba hovoří o tom, že postoj oranta signum crucis est, že je tedy znamením kříže. Ostatně na jednom z nejstarších vyobrazení ukřižování, na reliéfu na dveřích římské baziliky svaté Sabiny v Římě, vidíme Krista, který je jakoby ukřižovaný, ale není na kříži a má rozpažené ruce. Jsou tam ještě dva malí lotři a ti už na kříži visí. Takže je možné, že skutečně ten postoj oranta je také jakési imitatio Christi, Krista ukřižovaného na kříži.
Mezi raně křesťanskými symboly se v římských katakombách objevuje i vysloveně pohanská tématika z antické mytologie. Najdete tam například četná vyobrazení Orfea.
Jan Royt: Těch symbolů je samozřejmě více. Raní křesťané využívali třeba na sarkofázích některé pohanské náměty, které připomínaly návrat z podsvětí. Třeba Persefoné, Adonis, Psyché a tak dále. A právě ten Orfeus je podobným případem. Známe báji o Orfeovi a Euridice, kdy on měl možnost sestoupit do podsvětí a vrátil se. Ale ten Orfeus je zdůrazňován ještě z jiného důvodu, on totiž tou svojí hrou na lyru harmonizoval a smiřoval protiklady. Tak to nacházíme v citátech církevních otců, třeba Klementa Alexandrijského. Kristus také řekl, že bude bydlet vlk s beránkem a Orfeus tou svojí hudbou spojil nespojitelné nebo protikladné.
Kromě jednoduchých symbolů se samozřejmě v římských katakombách objevují i komplikovanější vyobrazení, zachycující celé scény z Kristova života, ze Starého zákona i z nekanonických textů. Které z těchto námětů byly nejpopulárnější a vyskytují se proto nejčastěji?
Už na vyobrazeních v katakombách se objevují některá témata, která se s různými obměnami ve výtvarném umění zpracovávají dodnes. Mnohé však bylo u raných křesťanů tak trochu jinak.
A co typická vánoční témata, řeknete si možná. Nacházejí se v katakombách i taková vyobrazení, jako například narození Krista a nebo klanění Tří králů?
Za prvními křesťany jsme se vydali s historikem umění Janem Roytem, ředitelem Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty pražské Karlovy univerzity.
Vysíláno v Planetáriu č. 51/2009, 20. - 26. prosince 2009. Repríza z Planetária č. 52/2006, vysílaného 24. prosince 2006.
Přepis: NEWTON Media, a.s. Redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:24).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
