Novinky, zajímavosti, kuriozity č. 47

Angličané se pustili do války s americkými šedými veverkami. Ty se do Británie dostaly roku 1876 a od té doby stále úspěšněji vytlačují původní britskou populaci rezavých veverek, které připravily o zdroje obživy a mezi něž zavlekly různé nemoci. Pro rezavé veverky teď zřizují britští ochránci přírody na severu Anglie 16 rezervací. Šedé veverky se do nich prý nedostanou; pokud se jim to přece jen podaří, budou mít majitelé pozemků právo je odchytit nebo dokonce zastřelit.

Severoameričtí syslové Richardsonovi jsou podle zjištění kanadských vědců velmi upovídaná zvířata. Vedle různého cvrlikání, šveholení a pískání používají též ultrazvuku, zejména k předběžnému varování. Hlasitý signál přichází na řadu až tehdy, je-li ohrožení opravdu akutní. Existuje řada jeho variant. Hvízdání varuje před pozemním nepřítelem, štěbetání před dravými ptáky. Každé varování končí obvykle zvukem, nazvaným vědci "chuck", jenž slouží ke zvýšení naléhavosti sdělení. Další informace.

15. listopadu se konala malá slavnost v zoo na Slunečném pobřeží v australském Queenslandu, severně od Brisbane. Své 175. narozeniny tam oslavila nejstarší známá želva světa, pojmenovaná Harriet. Traduje se, že tuto sloní želvu dovezl do Austrálie z Galapág roku 1835 sám Charles Darwin. Tento fakt historici zpochybňují; o stáří želvy však žádné pochybnosti nejsou. Zoologové dokonce nevidí důvod, proč by se Harriet nemohla ve zdraví dožít i svých dvoustých narozenin. Další informace.

Středoevropané jsou podle genetiků z velké části potomky lovců a sběračů, o nichž se předpokládá, že do Evropy přišli v době kamenné, asi před 40 tisíci lety. Genetická stopa rolníků, kteří před více než sedmi tisíciletími přinesli do Evropy zemědělství, je u středoevropské populace slabší, než vědci čekali. Ve střední Evropě se tedy zřejmě usazovaly jen malé skupiny neolitických průkopníků, jacísi farmáři, od kterých se postupně naučila obdělávat půdu i zdejší lovecká populace.

V izraelském Tel Zajtu vykopali popsanou tabulku, údajně z 10. století př.n.l. Pro amerického historika Rona Tappyho je to důkaz o gramotnosti starých izraelských kmenů; zároveň to může být i odpověď na otázku, zda se text Starého zákona šířil od počátku ústně nebo v písemné podobě. Tappy dokonce tvrdí, že se všechna pozdější písma, včetně řeckého, dají odvodit z abecedy od Tel Zajtu. Podle kritiků však není možné jednoznačně určit, zda jde o písmo foinické, hebrejské nebo o spojení obou.

Na jiném izraelském nalezišti, v Tel Safi na jihu země, vykopali střep z nádoby, na němž bylo vyryto jméno biblického obra Goliáše. Střep, pocházející z období kolem roku 950, ovšem nelze považovat za důkaz Goliášovy existence. Podle historiků jde spíš jen o doklad, že už v té době si lidé vyprávěli známý příběh vítězství odvahy a víry nad brutální silou. K nálezu došlo v troskách filištínského města Gát a Goliášovo jméno na střepu je nejstarším známým filištínským nápisem.

Američtí vědci z univerzity v Berkeley prý přišli na to, jak z prvních záchvěvů země určit intenzitu budoucího zemětřesení, a to s přesností na jeden stupeň Richterovy škály. Několik desítek sekund před hlavním otřesem tak může podle nich dojít k prvnímu varování, které by pomohlo předejít alespoň těm nejhorším škodám a snížilo počet obětí. Jiní odborníci však varují, že mechanismus vzniku zemětřesení není znám natolik, aby nemohlo dojít k planému poplachu a následné panice.

Mohutný meteorit o hmotnosti 630 kilogramů byl nalezen v americkém Kansasu. Zhruba dva metry pod povrchem ho za pomoci detektoru objevil sběratel Steve Arnold. Jedná se o poměrně vzácný olivínový železokámen, tzv. pallasit; až dosud byly na Zemi nalezeny jen dva větší meteority tohoto typu. Ten kansaský byl podle vědců kdysi součástí většího tělesa, tzv. Brenhamova meteoritu, který nad oblastí nálezu explodoval před mnoha sty lety a rozesel do ní přes tři tuny úlomků.

Příští rok začne v Rusku vývoj sondy Veněra-D, která by měla v roce 2014 dosednout na nehostinný povrch Venuše. Ve velmi nepříznivých podmínkách této planety by měla déle než měsíc zkoumat mimo jiné její ovzduší a geologické procesy. Rusové už mají za sebou několik úspěšných přistání na Venuši, jejich sondám se před lety dokonce podařilo odeslat na Zemi i fotografie povrchu planety. Životnost těchto sond se však v obrovském žáru a tlaku pohybovala jen v řádu několika desítek minut. Další informace.

ČTK/souhrn Frederik Velinský

Vysíláno v Planetáriu 47/2005, 19. - 25. listopadu.

Pravidelná rubrika Novinky, zajímavosti a kuriozity se vysílá na začátku každého Planetária.