Novinky, zajímavosti, kuriozity

Kukuřice se dokáže bránit před škůdci, říkají vědci z univerzity ve švýcarském Neuchatelu. Pokud její kořeny napadnou larvy brouka bázlivce kukuřičného, rostlina začne vylučovat pach, který k ní přiláká červovité hlístice. Ty se larvami bázlivců rády živí. Vědci také prokázali, že severoamerické odrůdy kukuřice při napadení broukem signál nevysílají; schopnost ztratily nejspíše při šlechtění. Ve Spojených státech proto v současnosti působí bázlivci na kukuřičných polích značné škody.

Spolu s jurskými dinosaury žil před 150 miliony let v americkém Coloradu i malý savec velikosti krysy, který se živil termity. Prozrazují to jeho čtyřprsté končetiny, vhodné k rozrývání termitišť a také duté trubicovité zuby, přizpůsobené ke vsávání potravy. I přes řadu společných znaků fyziognomie však nemá fruitafossor, jak bylo nově objevené zvířátko nazváno, nic společného s dnešními mravencožravými tvory - například s mravenečníky nebo pásovci. Další podrobnosti.

Nejúčinnější čelisti ze všech čtvrtohorních masožravců, dosud žijících i těch vyhubených, měl zřejmě vačnatec Thylacoleo carnifex, zvaný queenslandský tygr, který se proháněl po Austrálii ještě před pár tisíci lety. Paleontologové z univerzity v Sydney k tomu došli porovnáním lebek 39 predátorů. Vačnatí tygři vážili až 200 kilogramů. Měli mohutnou hlavu a krk, ostré zuby a zatažitelné drápy. Stavbou těla se podobali kočkovitým šelmám, vývojově však mají blíže ke koalám než k tygrům. Další podrobnosti.

Zatím nejstarším známým předkem člověka je sedm milionů let starý Sahelantropus tchadensis; tvor, jehož pozůstatky objevil francouzsko-čadský tým Michela Bruneta v roce 2002 v údolí Rift v Djourabu, v africkém státě Čad. Tehdy se z něj našla lebka, dva kusy dolní čelisti a tři zuby. Brunetův tým teď oznámil nový nález dvou kusů sanice a čtvrtého zubu. Sahelantropové podle Bruneta dorůstali maximálně 120 centimetrů a podle některých znaků na lebce asi chodili po dvou.

Už před necelými dvěma miliony let naši předkové věděli co je soucit a možná si i dovedli vážit životní zkušenosti. Experti tak vysvětlují neobvyklý objev z gruzínské lokality Dmanisi, kde se našly kosti zcela bezzubého čtyřicetiletého starce. Tamní lidé však neznali oheň a živili se pouze mimořádně tuhou potravou - syrovým masem a vláknitými rostlinami. Aby se jejich bezzubý druh dožil tak vysokého věku, musel být krmen pouze vybranými měkkými sousty - mozečkem, morkem nebo bobulemi.

V pobřežních vodách středoamerického státu Belize našli archeologové celkem 41 mayských výroben soli. Objevili tu střepy keramických nádob, v nichž Mayové v 7. až 9. století vařili mořskou vodu, a také zbytky dřevěných staveb, kde získanou sůl skladovali. Mezi nálezy je i 1300 let staré dřevěné pádlo, vůbec první podobný nález z mayských dob. Vědci proto předpokládají, že sůl byla z pobřežních solivarů do vnitrozemí přepravována na lodích po řekách.

Americká NASA prodlouží misi marsovských vozítek Spirit a Opportunity až do září roku 2006. Původně přitom měla tato vozítka, která už jsou na Marsu déle než rok, pracovat pouhé tři měsíce. Teď pro ně vědci vymýšlejí dlouhodobější úkoly. Na další misi k Marsu se chystá i Evropská kosmická agentura, která se jen krátce nechala zkrušit ztrátou modulu Beagle 2. Nový evropský modul by měl na Marsu přistát v roce 2011. I v tomto případě zřejmě půjde o jedno nebo dvě vozítka.

Evropští astronomové nedávno namířili svůj teleskop Newton směrem ke středu naší galaxie a pozorovali ho v rentgenovém spektru. Přitom učinili zajímavý objev. Poblíž centra Mléčné dráhy se totiž nachází smyčkovitá struktura pozoruhodných rozměrů - měří asi 20 světelných let. Astronomové se domnívají, že by mohla být jakousi kosmickou formou urychlovače částic, tisíckrát účinnější, než jsou naše pozemské urychlovače.

Zatím to vypadá, že vesmír je plný obřích plynných planet; ty se totiž u cizích hvězd naší současnou technikou nejsnáze objevují. Počítačové simulace však dokazují, že asi v polovině systémů mohou společně s plynnými obry obíhat i malé kamenné planety, podobající se Zemi - dokonce v obyvatelných zónách, kde by na nich při souhře určitých okolností mohl vzniknout i život. Existenci takto malých planet však naše přístroje dosud nedovedou zaznamenat.

ČTK/souhrn Frederik Velinský

Pravidelná rubrika Novinky, zajímavosti a kuriozity se vysílá na začátku každého Planetária.