Před 89 lety se v Krkonoších konala poslední dělnická zimní olympiáda. S Ladou Baranek o nadaci St. Joachim
V úvodu dalšího vydání se vydáváme do Jáchymova, kde je činná Nadace Sankt Joachim. Na jejím webových stránkách se píše: srdcem v Krušnohoří, duší v kultuře a s historií propojenou přes hranice...
Druhá část pořadu bude patřit naší pravidelné rubrice archivní návraty, ve které se vždy jednou za měsíc vydáváme do rozhlasového archivu, abychom v něm vyhledali nějakou zajímavou německojazyčnou nahrávku. Tentokrát jsme se inspirovali v neděli končící zimní olympiádou. Pustíme si kousek z reportáže z dělnické zimní olympiády, která se konala v roce 1937 v Janských Lázních.
Historie mezinárodních dělnických olympiád
Mezinárodní dělnické olympiády se konaly mezi lety 1925 až 1937. Inspirovala je dělnická olympiáda v roce 1921 na Strahově, kterou zorganizovala Dělnická tělocvičná jednota, jakýsi dělnický protipól Sokola.
Na rozdíl od národnostně českého Sokola byla dělnická jednota internacionální. Velmi úspěšnou strahovskou dělnickou olympiádou se inspirovala Socialistická internacionála dělnického sportu, která pak začala pořádat mezinárodní dělnické olympiády. Letní i zimní.
Olympiáda v Janských Lázních byla v pořadí třetí. Konala se od 18. do 21. února 1937 a o její organizaci na místě se starala ATUS, tělovýchovná organizace Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu (DSAP).
Dělnická olympiáda nebyl jen svátkem sportu, ale měla i politický význam. Jak uslyšíte v další ukázce, organizátoři se vymezovali proti nastupujícímu fašismu a nacismu.
Na start dělnické olympiády v Janských Lázních se postavily dvě stovky sportovců z různých evropských zemí. Německá a rakouská sociální demokracie se už zapojit nemohly. Nejúspěšnější byly týmy Norska a Finska, sudetoněmečtí sociální demokraté skončili třetí.
V létě se pak konala letní dělnická olympiáda v Antverpách.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.