Nekonečné jednání o korejském atomu

12. únor 2007

"Diplomat je člověk, který nesmí ztratit trpělivost, ani když musí čekat na to až porodí princezna, která vůbec není těhotná," - tak měl odpovědět australskému novináři jeden z účastníků pekingských rozhovorů o severokorejském slibu, že se Pjongjang za energetickou a potravinovou pomoc vzdá svého atomového programu.

Jde o snahu, která v posledním údobí už trvá čtyři roky. Místem rozhovorů je pekingský hotel Dijaoju. I ten se za dobu rozhovorů proměnil a zmodernizoval. Velká zasedací síň, kde se jedná, také. Jen šestice vyjednavačů trochu zestárla. Severní Koreu zastupuje Kim Kye Gwan, který kdysi psal verše o velkém Kim Ir Senovi, což je jedna z jeho největších politických kvalifikací. Naproti němu zasedá u šestihranného stolu - jako hlavní protihráč americký znalec Asie doktor Christopher Hill. Vlevo od něho sedává Alexandr Losjukov, zástupce Ruska, mající v malíčku celou historii mezinárodních vztahů kolem Koreje za posledních sto let. - Dalšími dvěma pozoruhodnými muži jsou zástupci Japonska a Jižní Koreje - pánové Keničiro Sasae a Čun Jung Wú; každý, kdo si uvědomí dosud vzájemné málo přátelské vztahy mezi Korejci a Japonci pochopí, že tito dva často vídaní pohromadě i na procházkách mimo hotel, aspoň neztráceli čas - a využili jej k řešení jiných problémů. Šestým mužem, jakýmsi nekonečně trpělivým dirigentem celého jednání je představitel hostitelské země čínský diplomat Wu Dawej. Jeho úsloví - "opět jsme pokročili" - už je bráno jako optimistický opak někdejšího trendu nekonečných čínských varování, když se ještě ve sporu s Tajvanci střílelo u pobřežních ostrovů Kemoy a Macu.

Jaký je tedy výsledek nynějšího rokování o tom, že by Severní Korea zastavila výrobu plutonia v reaktoru v Yongbjonu, dostane-li za to energetickou náhradu - hlavně naftu a pšenici, případně pro modernizaci energetiky i lehkovodní atomové reaktory, neumožňující výrobu štěpného materiálu pro jaderné vyzbrojení? A navíc - i bezpečnostní garance - což severokorejský polobůh Kim Čong Il chápe vlastně jako slib záruky stability pro svůj trůn.

Keničiro Sasae a Čung Jung Wú - zástupci Japonska a Jižní Koreje se ještě dnes ráno místního času tvářili jako by byli na vlastním pohřbu. Jen neoficiálně se mluví o tom, že Severní Korea chce za zastavení atomového programu dva miliony tun nafty ročně. Což je hlavní požadavek Pjongjangu. Ale těch požadavků je víc, raději nejsou veřejně nijak upřesňovány - a proskočí na veřejnost jen - jako v dnešním nočním vysílání anglického programu čínské televize, když profesor Tao Wen Žao z pekingské Akademie sociálních věd řekne laskavě, ale jasně, že Severní Korea má zřejmě přílišné požadavky - a že většina účastníků jednání se zdá tím nad míru zklamaná.

Bude tedy dohoda nebo ne? - ptali se dnes ráno v předsíni hotelu Diaoju novináři. A odpověd mluvčí čínského ministerstva zahraničí Qin Gang zněla : Jistěže dohoda bude. Stačí se dočkat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Jan Petránek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.