Nebojte se stárnout! Šedá je dobrá, říká odbornice na stárnutí

„Věk je něco, co nás celý život provází, co pomáhá státu distribuovat daně, dávky. Je sociální charakteristikou, která nám pomáhá mezi sebou vzájemně komunikovat. Není ale na druhou stranu žádnou hranicí, která by určovala změnu schopností – například, když vám je 17 let a přes noc se staneme plnoletými.“ Stejně jako se nic nestane, když za sebou máte čtvrtstoletí života nebo v dotaznících začnete vyplňovat kolonku 35-45 let.

Stáří začíná tehdy, když se nám všechny ženy zdají být hezké.
Julian Tuwim

Julian Tuwim byl významný polský básník a už na začátku 20. století svým způsobem věděl, kdy pro člověka stáří začíná. Měl už tehdy v tomto ohledu pravdu?

Na otázku, zda existuje definice stáří, odpovídá Vidovičová kladně. „Asi 300 různých definic a teorií. My totiž sami víme, jak stárne naše tělo i duše, ale nevíme proč, takže definice nemůže být dokonalá. Používání věku jako definice stáří se nyní mění, setkáváme se s označením 60+ či 65+. Moderní společnost se podle čísel musí nějak orientovat.“

Čtěte také

Stárnutí není záležitostí věku, upozorňuje odborník na vzdělávání seniorů

Dokonalá dcera, matka i babička

Ženy na tom jsou ve srovnání s muži hůře, co se samotného stárnutí týče. Je po nich neustále něco požadováno – aby dobře vypadaly, staraly se o děti, rodinu. Což časem vede k tomu, že si kvůli šedinám začnou barvit vlasy. U nás to je běžné, na rozdíl třeba od žen ve Švýcarsku či Německu. Dělají to ale kvůli sobě, mužům či jim záleží na tom, co by řeklo jejich okolí?

Podle Vidovičové za to mohou zejména tlaky ze strany okolí, které je potřeba ustát. „Je to i o přítomnosti či nepřítomnosti vzorů. Pro mě to je bývalá chorvatská premiérka Jadranka Kosor. Měla prošedivělé vlasy, nakrátko střižené a uměla velmi elegantně nosit šediny,“ dodává. Jde ale i o naše vnitřní obavy, že stárneme a přijetí sama sebe v novém vzhledu.

Měly by si stárnoucí ženy barvit vlasy nebo nechat vyniknout šediny?|foto:Profimedia

„Stáří je doménou žen v tom smyslu, že muži v našem kulturním prostředí umírají dříve. Jsou tedy neprávem mimo záběr výzkumníků nebo sociologů stárnutí,“ říká Vidovičová a dodává, že i aktivity pro seniory bývají spíše orientovány na ženy. Takže tímto jsou si muži a ženy zase kvit.

Stárnutí neboli ageing

„Měla jsem příležitost se setkat s Robertem Butlerem, ředitelem Institutu pro stárnutí, který sídlí v americkém státě Maryland. Ten poprvé použil slovo ageismus,“ vzpomíná Vidovičová. Tento pojem sama vysvětluje jako diskriminaci na základě věku, kdy nás držení toho správného věku opravňuje k různým výhodám ve společnosti. A je to oblast, se kterou nebojujeme a neproblematizujeme ji, jako sexismus či rasismus.

Když zazní dotaz, jakým problémům čelí typický český senior, s úsměvem Vidovičová dodává: „Na to nemáme dost dlouhé vysílání.“ Jde ale o pracovní trh (například přijímání do zaměstnání), nastavení důchodové politiky, zdravotnictví.

Čtěte také

Socioložka Lucie Vidovićová: Stáří je pro lidi strašákem, raději o něm moc nemluví

Životní styl: být sám

V moderní terminologii se pro lidi, kteří v dnešní době žijí sami, používá výraz singles. Otázkou je, zda nastane doba důchodců, kteří nemají vůbec nikoho. „Člověk může chtít žít o samotě, být introvertem, který je naprosto spokojený, že je sám. Je to tedy volba jednotlivce i se všemi důsledky, že dožijí sami. Nedávno publikovaný výzkum dokazuje, že ve většině případů stejně dožíváme všichni sami – přátelé odcházejí, rodina se rozprchne, není to vyhrazeno jen pro ty, kteří jsou single,“ odpovídá Vidovičová.

Dalších plánů má Lucie spoustu - mimo jiné se chce zaměřit na budoucnost, která je před námi. „Už jen proto, že když se bavíme o stárnutí populace, tak to nejsou současní senioři, ale je to generace narozená po roce 1985. Jak podporovat současné stárnoucí je jedna otázka, to jak budeme stárnout my je ve skutečnosti velká neznámá a pro mě fascinující téma, které se navíc ještě kombinuje se společenskými, technologickými a enviromentálními změnami, které nás obklopují,“ doplňuje Vidovičová.