Myslivecká hantýrka
Škára, ryj nebo svírák - jsou výrazy, kterým kromě myslivců nerozumí skoro nikdo. Pokud ovšem před myslivci budete mluvit o hantýrce, žargonu nebo slangu, tak nepochodíte. Správně je to myslivecká mluva, na kterou jsou pyšní.
„Každou zvěř – zajíce, jelena, divočáka, dovedeme mysliveckou mluvou popsat... Barvou označujeme krev, světly oči. Morda je u šelem, u býložravců jde o svírák...“ popisuje Petr Votava.
Mysliveckou mluvou a jejími termíny se zabývají myslivečtí nestoři, kteří vedou učené disputace a zkoumají, zda je správné říkat například lizák a nebo lízák. Tak se, mimochodem, nazývá jazyk u jelena.
A jak by Petr Votava v myslivecké mluvě popsal kance? „Vezmu to odpředu dozadu. Kanec začíná ryjem. Dále má svírák, ve svíráku lízák, nad ním jsou světla a slecha. Pak můžeme mluvit o tělu – na tom je škára, mají běhy, na těch spárky... Dále označujeme pohlaví – třeba kanec má ráže. A ocásek u kance je pírko. U jelenů je to ale kelka...“ vysvětluje Petr Votava.
Myslivost, včetně myslivecké mluvy, která se utvářela několik staletí, byla v loňském roce zapsána na seznam kulturního dědictví.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
