Mulčování záhonů: materiály, výhody a omezení
Také nenávidíte pletí? Pak si jistě zamilujete mulčování. Vyzkoušet můžete slámu, seno, posekanou trávu i naštěpkované větve. Kdo má dostatek vyzrálého kompostu, může jako mulč použít i ten. Všechny tyto materiály se už jiným zahrádkářům na záhonech osvědčily.
Horší už může být zakrytí půdy kolem vysazených keříků živého plotu černou textilií – keře pak mohou špatně kořenit. Možná právě proto tento postup už mnozí zahradníci považují za překonaný.
Mulč by měl být čistý, bez semen plevelů a chemických zbytků. Rozprostřít byste ho měli v rovnoměrné vrstvě kolem rostlin. Obvykle stačí několik centimetrů, podle použitého materiálu.
Čtěte také
Půdu předem zalijte, protože mulč pomáhá vláhu udržet, ale sám ji do půdy nepřidá. Vrstva by neměla těsně přiléhat ke stonkům, aby nedocházelo k zahnívání.
Pozor na mulčování čerstvou trávou! Nechte ji nejdřív lehce zavadnout a dávejte ji jen v tenké vrstvě.
Hlavní výhodou mulčování je to, že omezíte vypařování vody, a tím snížíte četnost zalévání. Zároveň bráníte plevelu prorůstat v okolí rostlin a půda zůstává kyprá.
Tím, že se organické materiály postupně rozkládají, obohacují půdu o další živiny. Někteří pěstitelé tvrdí, že i teplota půdy během dne a noci je vyrovnanější.
Je ale dobré znát i omezení. Moc silná vrstva mulče může bránit přístupu vzduchu ke kořenům. Nevhodné pro mulčování jsou i materiály, které se rozkládají pomalu nebo odebírají půdě dusík – například čerstvé piliny ve větším množství.
Správné mulčování je pomocník, který prospívá rostlinám i našim zádům, tak jen do toho!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
