Minietiketa: uvolnění místa v MHD

Milan Knotek, znalec etikety: „Tak tohle zažil určitě každý z nás a není to příjemné. Člověk má trochu dilema, protože jeho dobrá vůle nemusí být ze strany starších lidí někdy oceněna. Někteří senioři se cítí dokonce uraženi – já jsem přece vitální, nejsem nemohoucí, tak co to děláte…“

Alena Perková, moderátorka: „Jaké lidi tedy pouštíme sednout? Dá se to vůbec přesně určit a předepsat?“

Milan Knotek: „Společenská pravidla nám říkají, že máme uvolnit místo lidem v pokročilém věku, tělesně postiženým, těhotným ženám nebo ženám s malými dětmi. Ale co je to „velmi starý člověk“? To je subjektivní – když mi bylo dvacet a viděl jsem šedesátníka, tak jsem nechápal, jak může být ještě naživu, když je tak strašně starý... Přitom šedesátníci jsou většinou vitální lidé, kteří se od ostatních prakticky neliší. Takže záleží prostě na individuálním posouzení.“

Alena Perková: „Je podle etikety přijatelné odmítnout uvolněné místo v autobuse?“

Milan Knotek: „Není to vhodné. Je třeba to chápat jako výraz úcty, ne jako snahu mladého člověka dotyčného urazit nebo zesměšnit. Místo přijmeme a poděkujeme. Často se ale stává, že si ten člověk nesedne, takže nakonec stojí oba, mladý i starý, což je trochu trapné. Nešťastné taky je, když pustíme sednout maminku s dítětem a ona na místo posadí to dítě. Dítě může klidně stát, nebo by si ho matka měla posadit na klín.“

Alena Perková: „Dobře – vstanu, nabídnu seniorovi místo, a on ho odmítne. Mohu si na něj sednout zpátky?“

Milan Knotek: „Já myslím, že ano. Rozhodně se seniora nevyptáváme, proč si nechce sednout - nenaléháme. Je to jeho svobodná vůle, respektujme to.“