Minietiketa: Třídní schůzka

Milan Knotek, znalec etikety: „Na třídní schůzce, teď se tomu říká rodičovská, se k ostatním chováme stejně slušně, jako v kterékoliv jiné normální situaci. Paní Hanu, resp. její dceru, chápu, protože má žena je učitelka a její pocit je někdy podobný.“

Alena Perková, moderátorka: „Aby to bylo konkrétní – jak bychom se měli na rodičovskou schůzku obléci?“

Milan Knotek: „Samozřejmě důstojně. I tohle je společenská událost, jsou tam lidé, kteří si nás všímají a hodnotí nás. Neříkám, že musíme mít za každou cenu oblek a kravatu nebo společenské šaty, ale tričko, džíny a tenisky jsou zase opačný extrém – u muže bych doporučoval sako, košili a třeba společenské decentní džínové kalhoty, u ženy kostým, nebo sukni a halenku. Samozřejmě, i učitelé musí být oblečeni přiměřeně situaci.“

Alena Perková: „Jak bychom se tam měli chovat?“

Milan Knotek: „Nejprve bychom si měli bez vyrušování poslechnout úvodní slovo učitelky k organizačním a jiným záležitostem. Pak se můžeme zeptat, pokud chceme něco upřesnit. Citlivé nebo konfliktní věci bychom neměli řešit před celým auditoriem, ale osobně s učitelkou – ostatní opravdu nezajímá pocit křivdy z toho, že naše ratolest dostala čtyřku, když podle našeho subjektivního hodnocení měla mít lepší známku – tím ostatní jenom zdržujeme. Jednáme stručně a věcně, za námi stojí možná ve frontě další rodiče. Na rodičovskou schůzku chodí někdy rovnou z práce a jsou unaveni.“

Alena Perková: „…a k učitelce musíme být slušní.“

Milan Knotek: „S paní učitelkou si často vyjasňujeme verzi příběhu, kterou jsme jako první slyšeli od svého dítěte. Dítě nám nemusí říci ze strachu všechno a my pak máme pocit, že mu bylo ukřivděno. Snažíme se být objektivní, jsme asertivní, chápeme argumenty druhé strany, neskáčeme učitelce do řeči. Většina učitelů opravdu nechce žákům ubližovat – co si s dítětem uhrajeme doma, jak ho odmalička vedeme, to většinou máme, nic víc, nic míň.“