Meandry a uran: Ploučnice v proměnách času a pterosauří vzpomínka na paleontologa Oldřicha Fejfara

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že podle vědců hrozí necelé polovině všech známých druhů kvetoucích rostlin vyhynutí, nahlédneme spolu do hnízda sršní asijských, zlikvidovaného nedávno u Plzně, povíme si něco málo o loveckých schopnostech neandertálců, kteří se nebáli ani jeskynních lvů, představíme vám unikátní objev zlatého poháru ze střední doby bronzové, který se našel v okrese Praha-západ a povíme si něco o planetce Psyche, k níž nedávno odstartovala stejnojmenná kosmická sonda.

Identifikace úseků řeky Ploučnice, které byly narovnané díky lidské činnosti. Odborné hodnocení se zaměřilo na meandrující úsek mezi obcemi Boreček u Mimoně a Brenná u Zákup a pak na úsek pod Českou Lípou nedaleko části obce Dubice|foto:Jitka Elznicová

Ploučnice: řeka v proměnách času

Voda je divoký živel; dobře je to vidět u řek, říček i potoků. Pokud se dá vodním tokům příležitost, rády se rozlévají do kraje, vytvářejí a zase zavírají ramena, hromadí nánosy sedimentů a přesouvají koryta. 

Odběr půdy z říční nivy. Odběry se provádí průměrně do hloubky 60 cm až 2 metrů, v některých případech až do 4 metrů|foto:Jitka Elznicová

Sledovat průběh těchto změn, korigovat podle nich své aktivity a hlídat skrytá nebezpečí, to všechno má pro člověka význam. Do značné míry už pominuly časy uzavírání toků do betonových koryt narýsovaných podle pravítka; tam kde to jde, je v módě spíš revitalizace. Toto oživení a návrat k původní podobě toků, které se jako propletená stuha vinou krajinou, však může přinést nepříjemná překvapení; třeba v podobě skrytých a dávno převrstvených ekologických zátěží – kontaminací. Jednou z řek, kde se taková „překvapení“ skutečně skrývají, je severočeská Ploučnice, která pramení na Liberecku u Osečné, protéká kolem Stráže pod Ralskem, přes Mimoň, Českou Lípu a Benešov nad Ploučnicí do Děčína, kde se vlévá do Labe. Mnozí z vás asi tuší, o jaké „poklady“ se u Ploučnice jedná. Jsou spjaté s těžbou uranu.

Terénní analýza složení sedimentů pomocí rentgenového fluorescenčního spektrometru dokáže stanovit obsahy až 30 prvků do 1 minuty|foto:Jitka Elznicová

Minulost vodních toků, stará nejen desítky a stovky, ale třeba i tisíce let, se dá vystopovat hned několika způsoby. Hovoří o tom geoinformatička Jitka Elznicová z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Prakticky devět let se věnovala řece Ploučnici a změnám, kterými tato řeka během poměrně dlouhé doby prošla. Bylo to v rámci nejrůznějších projektů, takže na to nebyla sama. Kdo se spolu s ní výzkumů účastnil a proč si vybrali právě řeku Ploučnici? Jak odborníci zjišťovali, na kterých místech jejího toku se ukládá stará ekologická zátěž, a jak se s touto důležitou informací dá pracovat dál?

Když ještě bylo nebe plné pterosaurů...

Pterosaurus (vizualizace)|foto:Fotobanka Pixabay

Prvními obratlovci, kteří se naučili aktivně létat, byli „bratranci“ dinosaurů – pterosauři. Došlo k tomu zřejmě na sklonku prvohor, kdy jistá skupina malých stromových ještěrů při pilném lapání hmyzu předními končetinami prošla zásadní anatomickou změnou. Prodloužil se jim čtvrtý prst a mezi tímto křehkým konstrukčním prvkem a tělem vznikla kožovitá blána, která pterosaurům umožnila dobýt vzdušný prostor. Ovládali jej desítky milionů let; až do konce druhohor, kdy beze zbytku vymřeli. Do té doby jich však bylo doslova plné nebe.

O pterosaurech jsme si v našem pořadu povídali v březnu roku 2009 s paleontologem Oldřichem Fejfarem, emeritním profesorem Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Byl to jeden z našich posledních rozhovorů. Nedlouho poté se pan profesor odstěhoval z Prahy a před nedávnem zemřel. Repríza našeho povídání je tedy zároveň vzpomínkou na tuto významnou osobnost české paleontologie.