Maxmilián Ervín Lobkowicz – český šlechtic, právník a významný diplomat, rodák z Bíliny

Syn devátého knížete Ferdinanda Zdeňka studoval nejprve německé gymnázium na Malé straně a v roce 1913 získal na Karlově univerzitě titul doktora práv.

Do 1. světové války pracoval jako praktikant u Zemského soudu v Praze. Pak narukoval a sloužil v rakousko-uherské armádě.

Aktivně se podílel na vzniku republiky a v červenci roku 1920 vstoupil jako jeden z nemnoha česky smýšlejících aristokratů do nově se vytvářející československé diplomacie.

Zanedlouho byl jmenován legačním tajemníkem na velvyslanectví v Londýně. Kvůli zdravotním problémům ale nemohl svůj úřad vykonávat naplno po celou dobu. O to více se mohl věnovat správě rozsáhlého majetku roudnické větve své rodiny, ke kterému patřily například zámky v Roudnici nad Labem, Bílině a Nelahozevsi.

V roce 1933 se musel vzdát titulu „vévoda roudnický“, protože se oženil s rozvedenou anglickou šlechtičnou.

Do svého londýnského působiště se vrátil v dubnu roku 1938. Udělal dobře, protože ho nacisté považovali za vlastizrádce. O tři roky později byl jmenován velvyslancem československé exilové vlády. Byl jím až do roku 1947.

V zahraničí nakonec zůstal a rodový majetek Lobkowiczů byl po válce zkonfiskován. Jeho nejstarší syn Martin restituoval po roce 1990 většinu majetků v České republice.

Čestný občan města Roudnice nad Labem Max Lobkowicz zemřel v USA v roce 1967.