Marie Curie-Sklodowská
Francouzská badatelka polského původu se stala první ženou přijatou na studium fyziky a chemie na pařížské Sorbonně, první doktorkou v tomto oboru a později i první profesorkou
4. července uplynulo 77 let od smrti možná nejvýraznější ženy v dějinách vědy, která byla dokonce za své zásluhy jako první žena vůbec pochována v pařížském Panteonu. Asi proto nepřekvapí, že když nedávno v Česku probíhala anketa o nejvýznamnější vědkyni, vyhrála ji s přehledem právě tato francouzsko-polská fyzička.
Marie Curie-Sklodowská je příkladem toho, jak život člověka může být ovlivněn jeho rodinou. Marie se narodila roku 1867 varšavskému učiteli matematiky a fyziky; už po studiích během práce se seznámila se svým manželem Pierrem, profesorem fyziky. Společně pak pracovali pod Henri Becquerelem – a všichni tři pak roku 1903 získali Nobelovu cenu za fyziku, a to za výzkum radioaktivity.
K tomu však vedla tvrdá a dlouhá práce v laboratoři. Marie Curie-Sklodowská pracovala na zjištění důvodu, proč některé uranové rudy, např. smolinec, vykazují větší radioaktivitu, než se očekávalo. Je přitom všeobecně známo, že využívala mimo jiné i rudu z českého Jáchymova, přičemž jí údajně k Sklodowským nanosil osobně Jára Cimrman. Postupným dělením rudy přišla Marie Curie-Sklodowská s manželem na to, že radioaktivní jen nejen uran, nýbrž i další, dosud nepospaný prvek – a hrdá vlastenka-objevitelka ho roku 1898 pojmenovala po své vlasti polonium. V práci nicméně pokračovala dál a objevila další radioaktivní prvek – tentokrát mu dala název radium. Na základě těchto objevů pak dostala další Nobelovu cenu, pro změnu za chemii.
Po smrti manžela, kterého v době teprve se rozvíjejícího automobilismu přejela drožka, věnovala se Marie Curie-Sklodowská práci v nově vzniklém Ústavu pro radium, k jehož založení rozhodující měrou přispěla. A tady se znovu potvrzuje, že jablko nepadá daleko od stromu: ve zdejších laboratořích začali pracovat i její dcera a zeť, kteří, jak už tomu v této rodině bylo zvykem, opět dostali Nobelovu cenu, a sice za umělou radioaktivitu.
Během drahných let strávených mezi radioaktivními prvky povšimla si Sklodowská, že radiace není bez vlivu na lidský organismus, protože dokáže ničit nádorové buňky… tedy ničí i ty zdravé, ale o něco pomaleji. Toto zjištění vedlo evropskou medicínu k využívání radioaktivity při léčbě rakoviny. Během první světové války se sama vědkyně částečně přeorientovala z výzkumu na medicínu a zodpovídala za využívání rentgenu ve francouzské armádě.
V praktickém využívání dosavadních fyzikálních objevů v medicíně pokračovala i po válce, a to do doby, než sama nakonec podlehla nemoci, s největší pravděpodobností vyvolanou dlouhodobým vystavováním se radioaktivitě – roku 1934 umírá dvojnásobná držitelka Nobelovy ceny Marie Curie-Sklodowská na leukémii.
Vysíláno v Planetáriu č. 28/2011, 9. – 15. července.
Čtěte také:
7. 11. 1867: Narození Marie Curie – Sklodowské
Rubrika Historie vědy se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
