Literatura na severu - Josef Kolář

Narodil se v dubnu 1905 v Lounech, absolvoval lounskou reálku a po maturitě v roce 1924 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako středoškolský profesor - a ještě před druhou světovou válkou začal spolupracovat s tehdejším rozhlasem. To žil na severní Moravě. Konec války zažil v Ostravě, kde už také pilně přispíval do vysílání tamního studia.
Od září 1945 se stal stálým redaktorem rozhlasu, věnoval se vysílání pro děti a mládež a vzdělávacím pořadům. Vrcholem jeho rozhlasové kariéry byla léta 1963 až 1965, kdy byl uměleckým šéfem Československého rozhlasu. Spolupracoval také s televizí a filmem, psal scénáře pro různé populárně naučné pořady. Předpokládám, že pořád vám jeho jméno ještě moc neříká. Asi ani v případě, že vám připomenu jeho knížky - například Němé tváře z roku 1944 nebo Podivuhodná setkání z roku 1955.
Josef Kolář byl člověk pevně zakotvený ve své levicové orientaci. Když jsem poslouchal jeho rozhlasové vzpomínky, natočené v roce 1979, hovořil tam o buržoazní první republice, ve které doktoři zametali ulice, o tom, jak angloamerické letecké svazy záměrně bombardovaly za války průmyslové závody v Československu, abychom si pak museli všechno kupovat znovu na západě, a tak dále, a tak podobně. Hovořil také o legendární výstavě Mevro v roce 1948, kde se rozhlas proslavil svým živým vysíláním - pochopitelně, jak jsem říkal, nahrávka vznikla v roce 1979, takže v ní není ani slovo o tom, že ono slavné vysílání měli na starosti Pavel Kohout a Karel Kyncl. V redakci Josefa Koláře vznikaly v padesátých letech pořady jako každotýdenní Pionýrská beseda nebo měsíční pásmo Sovětští pionýři naším příkladem, končící heslem: "Tak tomu je, protože o naše děti pečuje největší člověk na zemi - Stalin.".
Tak proč tedy o Josefu Kolářovi mluvit? Je totiž autorem knížky, jejíž jméno budou znát asi všechny děti, narozené od začátku šedesátých let. Nebo vám snad nikdo nečetl Z deníku kocoura Modroočka? Tohle ilustrované vyprávění o chytrém kocourkovi, který si psal deník o svých příbězích a zkušenostech v domě svého pána, vyšlo od roku 1965 celkem devětkrát - naposledy, nepletu-li se, vloni. K velké oblibě této knížky jistě přispěly líbivé ilustrace Heleny Zmatlíkové. A tak snad pro onoho Modroočka Josefu Kolářovi místo mezi literáty, narozenými na severu Čech, určitě patří, byť s jeho politickými názory můžeme jen těžko souhlasit.
Na závěr ještě hlas Josefa Koláře - jde právě o onu nahrávku z roku 1979, kde rekapituluje svá léta v rozhlasu a hovoří mimo jiné o kocourovi Modroočkovi.