Literatura na severu - František Fajtl

Nejprve krátký životopis. Narodil se 20. srpna 1912 v Doníně u Loun. Po absolvování obchodní akademie v Trnavanech u Teplic pokračoval ve studiu na vojenské akademii a stal se z něj profesionální voják. Od poloviny třicátých let sloužil u letectva, zažil květnovou mobilizaci v roce 1938 i odstoupení pohraničí po mnichovské konferenci. U armády zůstal až do března roku 1939, kdy byl aktérem potupného předání přerovského letiště okupantům. V červnu 1939 utekl Fajtl do Polska a poté do Francie, kde se stal příslušníkem stíhacího letectva. Byl nasazen v boji proti německé armádě, ale po kapitulaci Francie odešel do Velké Británie. Zúčastnil se legendární bitvy o Británii. V květnu 1942 byl nad Francií sestřelen, podařilo se mu dostat z okupované Francie do frankistického Španělska, které udržovalo styky s Velkou Británií, a vrátit se zpět do Británie ke 313. československé stíhací peruti. V roce 1944 budoval 1. československý samostatný stíhací pluk v Sovětském svazu, se kterým se zúčastnil Slovenského národního povstání a ostravské operace. Za hrdinství v boji byl mnohokrát vyznamenán ve Francii i Velké Británii a obdržel i mnohá československá vyznamenání, včetně toho nejvyššího, řádu Bílého lva za vítězství.
Jako většinu západních vojáků ho po válce nečekalo v komunistickém Československu nic dobrého. Nejprve byl v únoru 1949 vyslán na zvláštní dovolenou, v listopadu 1949 přeložen do výslužby a v lednu 1950 zatčen a odvezen do pracovního tábora v Mírově jako nepřítel lidu. V prosinci 1950 byl degradován na vojína a v červnu 1951 bez rozsudku propuštěn z mírovského lágru. Fajtlova manželka s dcerou byla mezi tím bez náhrady vystěhována z pražského bytu. Fajtl začal po návratu z vězení pracovat jako stavební dělník, později úředník v Okresním stavebním podniku v Lounech. Částečně rehabilitován byl až v roce 1964, kdy byl povýšen na plukovníka v záloze, vrátil se s rodinou do Prahy a následující roky až do odchodu na penzi v roce 1967 strávil u Státní letecké inspekce. Podle jedné z legend nenosil Fajtl nikdy v letech totality uniformu ani řády a chodil pouze v civilu. Úplné rehabilitace se dočkal až po listopadu 1989. V roce 2000 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a v říjnu 2006 zemřel.
František Fajtl byl mimořádně talentovaným člověkem, který plynně hovořil německy, anglicky, rusky a francouzsky. Byl obdařen i schopností vyprávět příběhy - a tak už v roce 1944 sepsal pro kamarády piloty Letecké povídky. Několik jeho knížek vyšlo ještě po válce: v roce 1946 Přítel mraků a v roce 1947 Sestřelen. Právě poutavé vyprávění o jeho útěku Francií a Španělskem před nacisty patří k asi nejlepším Fajtlovým knížkám a není náhodou, že vyšlo celkem třikrát a navíc bylo přeložena do slovenštiny, polštiny a japonštiny. Od konce 80. let Fajtlovi opět vycházely knížky, o které byl mezi příznivci vojenského letectví mimořádný zájem. Fajtl také několikrát převyprávěl příběhy svých kamarádů letců - například palubního radiotelegrafisty Miroslava Vilda nebo dělostřelce Richarda Zdráhaly. Dohromady těch knih bylo čtrnáct. Poslední vyšla v roce 2000 v Lounech, jmenuje se Z Donína do oblak, a editor Ivo Markvart tam zachytil vzpomínky válečného letce Františka Fajtla na dětství a mládí. Fajtlovy válečné příhody se staly námětem na film Zdeňka a Jana Svěrákových Tmavomodrý svět.