Leopold Pölzl

Záhy vstoupil do sociálně demokratické strany a coby novinář prošel mnohá místa Rakouska a Německa. V roce 1913 se přistěhoval do Ústí nad Labem a o rok později narukoval do války. Válku přežil a po ní se do Ústí vrátil. Koncem roku 1918 byl kooptován do obecního zastupitelstva a po komunálních volbách v roce 1919 se stal prvním náměstkem starosty Franze Kapusty. Ten krátce poté umírá a tak byl Pölzl zvolen v březnu 1920 starostou Ústí nad Labem. Byl jím až do října 1923, kdy více hlasů dostal Karl Schöppe a Pölzl zůstal prvním náměstkem. Bylo i jeho zásluhou, že se situace v Ústí nad Labem po první světové válce rychle stabilizovala. Získával pro město výhodné úvěry a podporoval výstavbu komunálních bytů. Na Labi byly zřízeny lázně, vznikl městský park, většina budov v centru města byla napojena na dálkové vytápění, bylo postaveno další sanatorium pro nemocné tuberkulózou.
Jako významný představitel německé sociálně - demokratické dělnické strany v Československu patřil Leopold Pölzl k zásadním odpůrcům německého nacionálního socialismu. Při dalších komunálních volbách v listopadu 1931 byl vážným kandidátem na úřad starosty vyhlášený ústecký nacista Hans Krebs. Čeští voliči ale odevzdali hlasy Pölzlovi a pomohli mu tak k vítězství. Pölzl se dál angažoval proti fašismu a pomáhal například německým exulantům, kteří do Československa prchali před hitlerovským nacismem. Zasadil se také o jmenování Tomáše Garrigua Masaryka čestným občanem města Ústí nad Labem a v roce 1936 otevíral nový most přes Labe, pojmenovaný po prezidentu Benešovi.
Úřad starosty vykonával Leopold Pölzl do červnových komunálních voleb v roce 1938. Tehdy utrpěla německá sociální demokracie v Ústí nad Labem volební porážku. Pölzla v úřadu starosty vystřídal nacista Richard Tauche. V roce 1938 připravoval starosta Pölzl vydání rozsáhlé publikace s názvem "Život a síla komunální politiky města Ústí nad Labem". Po okupaci byl tisk knihy zastaven. Tehdejší městský archivář požádal gestapo o zachování kartáčových obtahů, štočků, fotografií a zkušebních obtahů. Po souhlasu byl materiál zapečetěn - a tak se zachoval.
Těsně před nacistickou okupací města v říjnu 1938 byl Pölzl mladými henleinovci na ulici kamenován. Tehdy mu život zachránilo zatčení a internace gestapem v Děčíně. Přestože jeho dcera byla v koncentračním táboře a on sám pod stálým dozorem, setrval až do smrti na svých demokratických zásadách. V létě 1944 Pölzl onemocněl a byl hospitalizován v ústecké nemocnici. Zde 1. září 1944 zemřel na selhání srdce, podle svědků byl ale údajně zavražděn zdravotní sestrou, která mu injekcí se vzduchem způsobila embolii. Pohřeb bývalého starosty se stal významnou demonstrací sudetoněmecké občanské veřejnosti. Pod Pölzlovým jménem pak působila na Ústecku až do konce války protinacistická skupina.
V únoru 1947 byla urna s popelem Leopolda Pölzla převezena do rodného Rakouska. V říjnu 1966 byla v mnichovském parku na Aussiger Platz odhalena bronzová deska s portrétem starosty Pölzla a ústeckým městským znakem.
Případné zájemce o osobnost Leopolda Pölzla odkazuji na dějiny města Ústí nad Labem Vladimíra Kaisera a Kristiny Kaiserové, odkud jsem také čerpal základní údaje pro tento malý portrét meziválečného ústeckého starosty.