Ledolezení

Lezení v ledu (ilustr. obr.)
Lezení v ledu (ilustr. obr.)
0:00
/
0:00

Mrazy, které venku vládnou, nám většinou komplikují život. Najdou se ale i lidé, kteří ke svým koníčkům teploty hluboko pod nulou potřebují a mají z nich tím pádem i radost. Jsou to například ledolezci.

Ledolezení je hodně podobné klasickému lezení po skalách nebo umělých stěnách s tím rozdílem, že k němu potřebujete velký kus ledu, po kterém můžete šplhat. Ideální jsou proto zamrzlé vodopády na menších či větších říčkách. Ledolezci si v České republice tedy svojí zálibu příliš často neužijí.

Kolik dní v roce se u nás dá lézt po ledu, prozradil Martin Švec, člen horolezeckého oddílu Přírodovědecké fakulty UJEP v Ústí nad Labem: „U nás je těch dnů jen pár. Bývá to tak čtrnáct dnů v roce... V zahraničí – například v Alpách či v Tatrách, to jde po celou zimu.“

Ani míst, kde se dá ledolezení u nás na severu Čech provozovat moc není. Nadšenci pro tento sport tak musí jezdit do Alp nebo do Tater, kde najdou ledopády téměř celou zimu. Vybavení je pro tento sport hodně podobné jako pro normální horolezce. Rozdíly tam ale přeci jen jsou.

„Vzhledem k tomu že je to led, který klouže, nedá se držet rukama. Používají se cepíny, které jsou oproti turistickým speciálně zahnuté.... a na nohy se přidělávají mačky.“ vysvětluje Martin Švec.


Ledolezení je normální sportovní disciplína a od nás ze severu Čech dokonce pochází jedna z nejúspěšnějších žen na naší planetě. Teprve čtyřiadvacetiletá Lucka Hrozová z Děčína skončila minulý rok druhá ve světovém poháru a stříbrnou příčku si zatím drží i letos.