Ladislav Muška - spisovatel

Ladislav Muška
Ladislav Muška

V pondělí 6. září jsme si s naším hostem povídali o životě spisovatelském na severu Čech. Pokud jste rozhovor s panem Ladislavem Muškou neslyšeli, můžete to napravit! Poslechněte si celé povídání z přiloženého zvukového záznamu...Nalaďte si Český rozhlas SEVER po 10. hodině.

Pohodový poslech Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete také celý rozhovor přepsaný...

Slávka Brádlová, moderátorka: Dnešním hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever je spisovatel, myslím si, že člověk, který má na svém kontě 31 knih, si ten titul plným právem zaslouží. I když těch rolí má vlastně mnohem víc. Vítám Ladislava Mušku, hezký den.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Dobrý den i posluchačům rozhlasu Sever a dobrý den i tobě, protože nebudeme předstírat, že se neznáme. Jednu maličkost, nemusím mluvit spisovnou češtinou, že ne?

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak vzhledem k tomu, že kritici tě pochválili za jiskrný humor a lahodnou češtinu, tak věřím, že lahodná čeština snese i nespisovné tvary. Zkrátka mluv, jak ti zobáček narostl. Řekla jsem, že jsi spisovatel, ale ty vlastně v té obci spisovatelů máš i určité funkce. Jednak jsi členem Obce spisovatelů v Praze a taky ale předsedou Severočeského klubu spisovatelů. Myslím si, že i to je dost zajímavé, abychom si o tom dnes řekli něco víc. Ale máme před sebou dva hlavní důvody, proč jsme se dnes sešli. Jednak Sborník, nejlepší detektivní povídky roku. A jednak knihu Přestupní stanice štěstí.

 

písnička

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Ladislav Muška je hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever. Už jsme objasnili, že se známe opravdu dlouhá léta, takže žádné vykání. I když na druhou stranu určitou míru úcty a obdivu já tady musím projevit, protože možná tě mnozí znají nebo pamatují z aktivní pěvecké dráhy, protože v ústecké opeře jsi působil, kolik, 39, 40.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Skoro 40 let, ano.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak to jsou roky, které určitě přinesly mnoho dobrého i mnoho možná trpčího do života, zavzpomínáš?

 

Ladislav Muška, spisovatel: No, těch posledních 20 let bylo opravdu trpkých, protože jsem nesměl skoro nic. Zpíval jsem: paní, tady je psaní a na větší role jsem neměl nárok, protože někomu ze sekretariátu by to vadilo. Ale velký role jsem zpíval, protože dá se říct, že jsem dost muzikální, mám celkem absolutní sluch a já jsem uměl všecko. A stalo se prostě, že zazvonil třeba šéf opery a volal nahoru: umíte tohle? Říkám: jo. No, tak večer to zpíváte, protože ten a ten onemocněl.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Ale i v těch letech, jak říkáš, trpkých, tak z těch prken jsi nezmizel zase jaksi zadními vrátky a tak trochu vlastně za nazapřenou a potají se tam dostal jako autor, protože na tvém kontě je takový, řekla bych, cyklus, který možná dneska trošičku chybí.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Ano, pojďme si hrát do divadla. To jsem psal a režíroval prakticky anonymně 8 let a na to mám ty nejkrásnější vzpomínky. Brali jsme si do toho hosty, byl tady třeba Ota Šimánek, pan Tau a oni přišli a říkal mi: prosím tě, co mám dělat. Říkám: co máš dělat, nasadit si klobouk, vyjdi na scénu, smekni ho a pozdrav a uvidíš. Pak po tom výstupu říkal: člověče, teda to jsem vůbec nečekal něco takovýho. No, to byly krásný pořady. My jsme nechtěli těm dětem jenom něco ukazovat. Samozřejmě seznamovali jsme s hudebními nástroji, ale chtěli jsme, aby ty děti samy něco předvedly. Třeba jsem napsal pohádku, která mohla mít několik alternativ, několik verzí a oni museli volit prostě mezi tím, aby se to dovedlo ke konci.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Takový kinoautomat v praxi ústeckého divadla.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Ano, ano.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Dalo by se říci. Tak to byla spíše taková vzpomínka, teď pojďme k horké současnosti. Řekla jsem, že na tvém kontě už je 31 knih a musím říct, že když jsem se tak na to dívala, překvapila mě žánrová pestrost. Od aforismů, což, bych řekla, je možná někdy těžší než napsat tlustospis, vymyslet dobrý aforismus, přes pohádky, vzpomínky až třeba k tomu detektivnímu žánru. Tak kde se to v tobě vzalo, protože většinou spisovatel si nasadí jakousi linku, jakýsi žánr a toho se většinou drží?

 

Ladislav Muška, spisovatel: Tak to je vynikající postřeh, protože já se žánrově nikterak nevymezuju. Prostě přijde nápad, útržek příběhu a ve mně se to prostě rozroste, obalí se tím masem kolem dokola, postavama kolem dokola a prostě to jede. Například Václav Kaplický si psal dokonalej syžet. Ten měl román naplánovanej, dokonce co každá kapitola bude obsahovat a podle toho jel. Tohle já nemůžu. Já prostě už když napíšu první větu, tak mně ty postavy žijou prostě, já se s nima někdy i peru, protože já mám rád příběh prostě. Tak je to i s tou detektivkou. U mě jsou ty detektivky především lidským příběhem. Já se příliš nezabývám, ani to nemám rád, těma detektivníma praktikama, na to mám poradce, nadporučíka Kořána. Celkem jsem se ještě nikdy nešvihnul, ale radši si to ověřuju u odborníka, aby prostě někdo neřekl: no, co nám tady ten člověk říká, vždyť to takhle není, že jo. Tak na to mám poradce, brzo ho budu potřebovat.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak vlastně už míříš k budoucnosti, ale já bych se přece jenom pořád ještě držela té současnosti. Sborník, nejlepší detektivní povídky roku a v tom Sborníku...

 

Ladislav Muška, spisovatel: Mám povídku.

 

písnička

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Připomínám posluchačům, kteří přišli později, že naším hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever je spisovatel Ladislav Muška. No, a já teď budu mít těžkou úlohu pro tebe. Já potřebuju, aby ses trošku taky sám chlubil.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Cenu Jiřího Marka jsem dostal za knížku celou Nenechám si tě vzít a to je taky lidskej příběh, do který se přimotá takovej kriminální případ. Já tomu říkám příběh prorostlý kořínky zločinu. Povídka Příliš mnoho pistolí je v tomhle Sborníku.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Já osobně dávám přednost detektivce, kde neteče moc té krve, kde je třeba chytrá zápletka, jakkoli někdy neuvěřitelná. Ty zase říkáš, že potřebuješ mít ten lidský příběh.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Já taky nestřílím.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: I když se povídka jmenovala Příliš mnoho pistolí?

 

Ladislav Muška, spisovatel: No, tam se vystřelí jednou jenom. Ten příběh, to je na tom důležitý, jak to vzniklo, ten zločin, to je za tím, to je zajímavá věc. Byl tady na britské radě jeden černošský spisovatel, jmenoval se Diran Adebayo a já jsem se ho ptal, jestli má nějakej vzor, jak by chtěl psát. On mně řekl: já bych chtěl psát jako Chandler. Ne že bych se po někom opičil prostě nebo přebíral styl, to teda vůbec ne, ale ten Chandler je skutečně vysoko, vysoko nade vším, protože to je především básník, kterej nějakou náhodou píše kriminální literaturu. On neřekne: pršelo, podíval jsem se k oknu, po skle cestovala zbloudilá kapka. A co je za tím hloubku obrovskou.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tady bych řekla ale, že je třeba trošku smeknout i před českými překlady, protože ty opravdu se...

 

Ladislav Muška, spisovatel: To jistě.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: ... podepíší na tom konečném vyznění.

 

Ladislav Muška, spisovatel: To jistě, máme vynikající překladatele.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Málokdo z nás čte plyne v angličtině.

 

Ladislav Muška, spisovatel: No, to jistě.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Takže jsme o to ochuzeni. Ale ty vlastně tady sám jsi udělal ten oblouček k poezii a v tom tvém rejstříku spisovatelském jsou právě i.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Jen ty aforismy, poezie ne, poezii píšu jenom hambatou pro přátele, píšu taky poezii o svém zdravotním stavu.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: A je to veselé čtení?

 

Ladislav Muška, spisovatel: Vždycky sem tam nějaká básnička, kterou jsem třeba nechal v nemocnici, když mi brali ledvinové kameny.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Ale tu poezii já jsem nepřipomněla tak zbůhdarma, protože ta vlastně souvisí zase s tou další činností, protože jsi předsedou Severočeského klubu spisovatelů a tam se těm poetům, básníkům, básnířkám docela daří. Ale pojďme ještě teď se podívat na tu zatím poslední knihu Přestupní stanice štěstí.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Je to příběh dvou alkoholiků, kteří se setkají v protialkoholní léčebně v Beřkovicích a prostě o jejich nesnadné cestě zpátky do života. Nejsou milenci, spřátelejí se natolik, že spolu odcházejí do místa, kde on se jako dítě cítil šťastnej. Měli rodinnej mlejn, měli tam rybník, kde ho fascinovalo, že krmili kapry houskou a že ti tajemní tvorové vyplouvali z hlubiny a navazovali z hlubiny a navazovali s nimi skrze tu housku kontakt. A při zakládání družstev přišla taková ta divoká parta ze vsi, ten rybník protrhla a ty ryby zabila. No, a ten otec, ten se z toho oběsil a on prostě má tuhle vzpomínku v sobě. Takže to je přestupní stanice k normálnímu životu. Končí to tragicky, ale je tam taková katarze, že ona v tom jeho díle pokračuje.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Takže nedá se říci, že by konec byl úplně tragický.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Ne, ne.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Protože když myšlenka přežije člověka, je to příslib určitě.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Ano, je to katarze řecké tragédie přímo a není to poslední knížka letošní, protože mám v Praze schůzku s manažerkou jednoho většího nakladatelství. Chtějí vydat knížku těch krematorních výroků. To už bude čtvrté vydání. No, ale máme spolu ještě něco rozpovídanýho, protože já jsem právě dokončil román.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Mám pocit, že se nám do toho dnešního povídání ani všechno nevejde. Máme před sebou poslední vstup, takže teď hodně přemýšlej, rozvažuj, co ještě bude stát za to.

 

písnička

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Tím hostem je dnes spisovatel Ladislav Muška, taky předseda Severočeského klubu spisovatelů. K tomu já bych taky docela ráda dostala, ale ty sám jsi nakousl vlastní práci, tak to zas nemohu nechat jen tak ležet. Tak co leží teď na stole, popřípadě v šuplíku připraveno?

 

Ladislav Muška, spisovatel: No, je to ten román, na kterém dělám poslední úpravy. Pracovní titul A Bůh si zastřelil tvář, ale je to příběh člověka, který je nevinně odsouzen a dostane se mezi bezdomovce. Je to ve dvou polohách, ten jeho normální život a mezitím, to bloudění mezi těmi bezdomovci. Je to teda zatraceně ze života. Prozradím první větu, ano: když jsem ve vlasech objevil první veš, byl to pro mě otřes.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Pojďme přece jenom na chviličku alespoň k tomu Severočeskému klubu spisovatelů, jehož jsi předsedou a řekla bych už drahně let.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Ano, od začátku, vlastně jsem ho zakládal. No, je nás 40, letos vydáme Máchovský sborník, včera jsem dostal ilustrace k tomu. Dali jsme si dost nesnadné téma: umlklé struny zvuk s otazníkem. To znamená, že ta struna neumlkla, že ten Mácha přesahuje do dneška k poezii, i když ji nepíšu, tak k ní mám vztah a lektoruji pro několik nakladatelství a precenzuju zahraniční poezii pro nakladatelství opavské univerzity. Hlavně polskou poezii. Ne prosím, že bych uměl polsky, ale oni vydávají zrcadlově, totiž na jedné straně polskej a na druhý straně českej text. No, oni si to tisknou jednak v Polsku a dokonce v Anglii potom ti autoři.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Pojďme k té severočeské scéně.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Přicházejí noví lidé a míváme mnoho akcí v knihovně, se kterou máme výbornou spolupráci v Roudnici v knihovně, v Litoměřicích. Jinak se dneska vlastně autor takhle mimo toho, když si vydá knížku, tak se neuplatní. No, s vydáváním knížek je to dost těžký, protože vztah ke kultuře, konkrétně ke knize je velice pochybnej shora. Třeba dosazení DPH na knížky, to je naprosto chybný krok. A ty distribuční společnosti, protože knižní velkoobchod byl zrušen, ty distribuční společnosti už chtějí 50 procent z ceny knížky. Potom to přijde takhle draho.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Za prvé knihy jsou hodně drahé.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Ano.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Druhá věc je, že ten knižní trh je podle mě strašně přesycený a člověk, který nemá nějaká základní měřítka, hodnotové žebříčky, tak se musí nutně cítit zahlcený, protože jak odlišit brak od skutečné hodnoty. Jak si říci: ano, za tohle ty peníze ráda dám.

 

Ladislav Muška, spisovatel: To máš naprostou pravdu, protože ten žebříček hodnot nějak vymizel. Knih vychází hodně a v loňském roce to bylo přes 17 tisíc, z čehož asi pětina byla takzvaná krásná literatura. Jenže jaká, knižní trh je zahlcen americkými tituly překladovými, někdy je to opravdu na okraji, no, řekl bych vkusu, myslím si, že řadově si u nás naši autoři umějí líp. Je to záležitost prostě trvání nakladatelství. Taky ten nakladatel, pokud to dělá z profese, tak se musí živit něčím. U nás je vydáno, pokud vím, 3966 nakladatelských licencí, to je vysoký číslo, že jo. Spousta lidí to má jako koníčka nebo někdo si chce jenom vydat svou knížku a bejt krytej zákonem. A asi pětina z toho počtu nakladatelů se tím živí. A tak asi 10 procent jsou, možná ani ne, prestižní nakladatelství.

 

Slávka Brádlová, moderátorka: Co říci na závěr, skončili jsme trošičku možná smutně, ale já si myslím, že česká knížka přežije, protože pořád bude mít svého čtenáře. Tak ať jich je co nejvíc, to je možná to nejlepší, co českému spisovateli mohu do závěru popřát.

 

Ladislav Muška, spisovatel: Ano, můžu ti říct, že nedáme se.