Krušný ráj

Pak jsou o něco větší knížky, které se do tašky dávají jen obtížně – a čteme je třeba večer v posteli. A potom jsou ještě jedny knížky. Do vlaku těžké, do postele málo skladné. Je to případ i té knížky, o které si dnes budeme povídat. Váží přes dva kilogramy a protože nemá čísla stránek, nemusím vás trápit tímhle údajem. Když vám řeknu, že jde o poezii, asi mávnete rukou a přestanete poslouchat. Ale ona to není obyčejná poezie: nejsou to básně slova, jsou to básně obrazu. Ta knížka se jmenuje Krušný ráj a její autor Petr Mikšíček do ní vměstnal na šest set fotografií neobjevených krás Krušných hor - od Kraslic až po Ústí nad Labem. Petra Mikšíčka možná někteří z vás z našeho vysílaní znají. O svých aktivitách na záchranu Krušných hor už u nás několikrát vyprávěl. Pozval jsem ho nyní k mikrofonu znovu – tentokrát aby hovořil o tomto posledním veledíle, o knížce, která chytne za srdce každého, kdo si prohlédne jen pár snímků. Ostatně, ne nadarmo si autoři dali tu práci a pro český název Krušný ráj vymysleli i krásnou německou verzi. Krušným horám se na německé straně říká Erzgebrige, tedy rudohoří. A německému slovu Erz, ruda, se hodně podobá výraz, který Němci používají pro srdce. Herz. Tak tedy: Herzgebirge.