Královská hra mezi Římem, Judeou a nebesy

Hegemonem je tu Římské impérium, komplexní stát rozkládající se na třech kontinentech. Po století politických turbulencí, atentátů a občanských válek dosáhl Řím konečně klidu. A prosperity a růstu moci. Zařídil to, jak už to tak bývá, ambiciózní mladý muž, mimochodem adoptivní syn toho Caesara – Octavianus Augustus. A tento Augustus se rozhodl, že nechce vládnout Římanům v republice, nýbrž v monarchii. A zavedl proto nové pořádky, které by se daly shrnout pod heslem „Mnoho kmenů, jeden stát, jeden vůdce“. A jiní ambiciózní muži se tím budou inspirovat ještě o dva tisíce let později.

Angažmá v království Hasmonejském

Logo|foto:Český rozhlas

Ten římský vůdce, imperátor Octavianus, se činil a impérium se rozpínalo. Expanze byla nezpochybňovaným kritériem úspěchu a Octavianus úspěšný byl. Tady zabral, tady obsadil, tady uvedl v poslušnost… Na přelomu století, ale taky na přelomu tisíciletí, ba na přelomu letopočtů… zkrátka v roce 1, byla mediteránní oblast tvořena buď římským státem, nebo jeho vazaly. Ten systém vazalských států si můžeme představit jako Východní blok. Je tu dominantní říše a kolem ní satelity formálně svobodné, avšak fakticky podřízené. A jeden z těch satelitů se nacházel v Asii. Na Blízkém východě, v oblasti zvané Palestina, a jmenoval se Hasmonejské království.

Nebyl to stát největší. Ani nejbohatší. Ani neoplýval nějakou strategickou surovinou. Bylo to prostě jen území u Středozemního moře a bylo lepší, aby ho ovládali Římani než ti zpropadení Parthové. To si aspoň mysleli právě Římani. Jinak tu byla jen řeka Jordán, a z ní pily kozy a k těm kozám patřili pastevci, aramejsky mluvící Židé. A Řím tu už delší dobu podnikal to, čemu se říká angažmá ve vnitrostátních konfliktech, korupce, intervence, podpora frakcí atd.

Tři Herodové ve stínu římské orlice

Logo|foto:Český rozhlas

Octavianus dosáhl toho, že v Hasmonejském království usedl na trůn jeho favorit král Herodes. Mimochodem nebyl to ten Herodes. A jak to tak bývá, ten král měl tři syny… On jich tedy měl víc, ale nás budou zajímat ti tři. Jmenovali se Herodes, Herodes a Herodes. Měli k tomu i další jména, ale Herodové to opravdu byli. A po smrti Heroda bojovali Herodové o Herodovo dědictví a jeden Herodes si vybojoval periferii, druhý Herodes byl sesazen samotnými Židy, kteří pak napsali zvací dopis a nechali se raději ovládnout Římany, což už je fakt chucpe a takhle vznikla provincie Judea. A třetí Herodes, to už byl ten Herodes, ten byl králem v Galileji a Pereji. A byl rád, že je král, i když jen jeden z mnoha a ještě k tomu ve stínu římské orlice.

Vládnout tehdy a tam přitom nebyl žádný med. Galilea byla rozhádané království, žila tu spousta náboženských sekt a teroristické útoky byly na denním pořádku. A Římani tam byli jak Sověti, taky rudé zástavy a vojáci na dočasném pobytu zajištovali přátelství s říší na věčné časy. A zrovna za toho Heroda se narodí jednomu truhlářovi z Nazaretu syn. On teda nebyl úplně jeho, ale to by bylo na dlouho. Ostatně dlouho o tom synovi ani nebylo slyšet. Až po čase ho poznal u Jordánu Jan Křtitel a ten pak bude tančit na dvoře krále Heroda. S jeho dcerou, princeznou Salome. Technicky vzato tančila spíš Salome s jeho hlavou, ale to už je jen takový biologický detail.

Patálie s truhlářovým synem z Nazaretu

Logo|foto:Český rozhlas

Každopádně král Herodes měl z truhlářova syna těžkou hlavu. Už při jeho narození se u něj prý sešli jiní tři králové, a to vždycky znamená potíže. A v dospělosti o tom truhlářově synovi koluje šeptanda, že prý je králem všech. S tím se Herodes nemohl smířit a učinil proto malý krok ke ztrátě suverenity a velký skok pro křesťanství: předal svého poddaného římské okupační správě. Římskou okupační správu představoval prefekt Pontius Pilatus, který pro změnu nechal o tom poddaném rozhodnout židovské poddané. A ti se rozhodli, že už s jedním králem je kříž a tak toho druhého pošlou na kříž, což byla taková římská exekuční specialita.

A tak se Herodes udržel na trůnu a Římani v Judei a to už jim tenkrát nevládl Octavianus, ale jeho nástupce Tiberius a všichni si v tom roce 33 oddechli, že to mají za sebou.