Knihy smolné - 2. část

V rozporu s obecnou představou neobsahují smolné knihy mnoho záznamů o čarodějnických procesech. Hrdelní soudy se zabývaly především krádežemi, loupežemi, vraždami či žhářstvím. Vyšetřovaných a potrestaných čarodějnic bylo ve srovnání s tím zanedbatelné množství. Smolné knihy jsou pro historiky velmi významným pramenem, který jim umožňuje zkoumat každodenní život poddaných, chudiny a lidí na okraji společnosti, o nichž se v běžných pramenech té doby příliš nepíše. Škoda, že jich je k dispozici jen omezené množství. I o tom hovořil na nedávné konferenci o stavu a zpřístupňování středověkých a raně novověkých městských knih, která se konala na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, pracovník Archivu hlavního města Prahy Petr Kreuz. Zeptali jsem se ho na přesnější čísla - kolik smolných knih se tedy vlastně dochovalo, která z nich je nejstarší a která nejobsáhlejší?

Kreuz "Pakliže vezmeme v úvahu definici, že jsou to tedy písemnosti úřední, soudní knihy vyšlé z inkvizičního řízení a zaznamenávající jeho průběh, lze říci, že smolných knih se z českých zemí dochovalo bezmála padesát, z toho necelých čtyřicet z Čech a přibližně desítka z Moravy. Je třeba říci, že ten počet je velmi nízký, protože v období raného novověku existovalo v Čechách asi 380 hrdelními pravomocemi vybavených soudů. Z tohoto období máme dochováno jenom těch necelých čtyřicet smolných knih, které zpravidla podchycují časový úsek jenom několika desetiletí, to znamená ne celou dobu, kdy to místo disponovalo hrdelním soudnictvím. Na Moravě bylo těchto hrdelní pravomocí vybavených soudů do roku 1729 přes dvě stě a dochovalo se nám jenom deset smolných knih, které jsou vlastně jenom z devíti měst, protože Velká Bíteš má dochované dvě smolné knihy. Počet dochovaných smolných knih je tedy relativně nízký. Například z Prahy, která se kolem roku 1600 skládala ze čtyř královských a jednoho poddanského města, vezmeme-li v úvahu i Vyšehrad, se nedochovala jediná smolná kniha z celého období raného novověku. Pouze pro Staré Město Pražské máme v pramenech zmínky, že vedlo sérii 'černých knih'; předpokládám, že už od konce 15. století. Přesto se nám ty knihy nedochovaly, což je samozřejmě škoda, protože ta hrdelně právní agenda Starého Města Pražského a pražských měst obecně byla nepochybně veliká. Já osobně odhaduji jenom třeba na základě zmínek ve vyprávěcích pramenech počet poprav v Praze na počátku 16. století zhruba na čtyřicet ročně - tedy v těch čtyřech tehdejších pražských městech; ponecháme-li stranou Vyšehrad, byly to Hradčany, Malá Strana, Nové a Staré Město Pražské. Jinak pro zajímavost z těch měst, která mají dochovanou smolnou knihu, má největší průměrný počet poprav v období 1521 - 1552 Kutná Hora, kde nám to vychází na více než osm vykonaných poprav ročně. Nymburk má v mezidobí 1559 - 1571 v průměru přes pět poprav ročně, ale najdeme tam roky, kdy je třeba dvacet poprav, pokud je tam popravována třeba větší lupičská nebo zlodějská banda. Mladá Boleslav má necelé tři popravy ročně v období od konce 80. let 16. století do roku 1600. Samozřejmě v malých poddanských městech, jako bylo třeba městečko Divišov, tam se počet poprav pohybuje zpravidla od nuly do jedné popravy ročně. Ale jak říkám, ten celkový počet poprav na základě těchto údajů my odhadujeme v té předbělohorské době na 250 - 400 ročně u všech českých raných soudů. Nejrozsáhlejší smolnou knihou nebo souborem smolných knih jsou pardubické smolné knihy vedené od roku 1538. Jsou dochovány přibližně do poloviny 17. století. Jde tam o soubor tří smolných knih plus dvou dochovaných zlomků, takže zdaleka to není celá agenda, nicméně tyto dochované smolné knihy mají dohromady přes šest set listů, to znamená asi dvanáct set stran zápisů. Jinak, co se týče stáří, za nejstarší českou smolnou knihu bývá považována takzvaná 'černá kniha města Rakovníka', která je dochována od roku 1448, nicméně v tomto případě jde o soubor pouze několika zápisů o inkvizičních procesech, rozptýlených v rakovnické pamětní knize z let 1384 až, tuším, 1523. Jinak reálně nejstarší specializovanou českou smolnou knihou je smolná kniha města Náchoda, dochovaná od roku 1513, a pak následuje obsahově velmi cenná a rozsáhlá co do doby vzniku táborská černá kniha dochovaná od roku 1523 a smolná kniha města Kutné Hory, dochovaná od roku 1521. Obě ty smolné knihy, jak táborská, tak kutnohorská, mají mimořádný rozsah přes tři sta fólií, to znamená přes šest set stran, podobně rozsáhlou smolnou knihou je také smolná kniha Mladé Boleslavi například. Je také třeba poukázat na to, že i mnohé smolné knihy méně rozsáhlé jsou obsahově velmi cenné. Tam bych třeba připomněl smolnou knihu náchodskou nebo smolnou knihu města Nymburka, smolnou knihu města Chlumce nad Cidlinou a některé další, které obsahují mimořádně zajímavé zápisy. Třeba nymburská smolná kniha byla v poslední době použita ke studiu dobových zločineckých rituálů a podobně. Takže ten rozsah tam hraje jistou roli, ale ne klíčovou, co se týče té historické zajímavosti, ne konkrétní smolné knihy."

Každá smolná kniha existuje pochopitelně jen v jediném rukopisném exempláři, dobře ukrytém v archivu. Jak podobnou vzácnou archiválii zpřístupnit badatelům? Je například možné vydat ji tiskem. To ovšem není nic jednoduchého, říká Petr Kreuz. Smolnou knihu totiž nestačí pouze přetisknout...

Jak nás poučil Petr Kreuz, pracovník Archivu hlavního města Prahy, bádat ve smolných knihách i jiných, mnohdy daleko suchopárnějších historických písemných pramenech není nic jednoduchého. Přesto ale historici tuto nelehkou práci často podstupují - obtížně srozumitelné a někdy i špatně čitelné záznamy totiž obsahují spoustu informací, nezbytných pro pochopení života našich předků, jejich denních radostí a strastí, které byly mnohdy velmi podobné těm našim.

Vysíláno v Planetáriu č. 48/2008, 29. listopadu - 5. prosince.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:27).