Když poslanci volili Emila Háchu

Dějiny šly ale dál a po abdikaci prezidenta republiky Edvarda Beneše se volil prezident nový. Koncem listopadu 1938 se jím stal Emil Hácha. Předpokládám, že pokud patříte k obětem socialistického vzdělávání, těžko byste na tomto smutném hrdinovi nalezli něco pozitivního. Pro většinu lidí představuje Hácha symbol zrady a pronacistického aktivismu. Tento pokřivený obraz Háchovy osobnosti přežívá do dneška. Do jaké míry oprávněně, na to odpověděly tři háchovské monografie, které u nás mohly vyjít až po roce 1990. A tak tedy jen dodejme, že Emil Hácha byl asi jediným prezidentem, který o tuto funkci opravdu upřímně nestál. Že tento hluboce věřící katolík, právník, překladatel z angličtiny a autor básní si krátce po svém zvolení vyměnil velmi vřelé dopisy s Edvardem Benešem, že smutnou březnovou kapitulaci v roce 1939 podepsal Hitlerovi až poté, co jej nacisté doslova a do písmene honili kolem stolu. Že bojoval za české vězně v nacistických lágrech, že podporoval z prezidentského platu chudé rodiny. Změna nastala v letech 1941 až 1942. Silně nemocného starce Emila Háchu - bylo mu tehdy sedmdesát let - zlomili postupně Reinhard Heydrich, zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše a naprostá politická i osobní izolace, do které ho okupační režim uvrhl. Hácha umírá 1. června 1945 ve vězeňské nemocnici na Pankráci. To už na Hradě seděl opět Edvard Beneš, kterému se v zahraničí podařilo nemožné - přesvědčil všechny, že právě on je jediným legálně zvoleným prezidentem Československa, který se musel svého úřadu pod tlakem okolností vzdát. Ale je zde sedmdesát let starý záznam ze 30. listopadu 1938. Volba prezidenta byla tehdy jako všechny ty předcházející. Mimořádná byla snad jen doba, kdy k ní docházelo. Volbu prezidenta řídil předseda Poslanecké sněmovny Jan Malypetr..