Když poslanci volili Emila Háchu

29. listopad 2008

Není to tak dlouho, co jsme si připomínali sedmdesát let od neblahých událostí, spojených s podpisem Mnichovské smlouvy a následným odtržením pohraničních oblastí od tehdejší Československé republiky.

Dějiny šly ale dál a po abdikaci prezidenta republiky Edvarda Beneše se volil prezident nový. Koncem listopadu 1938 se jím stal Emil Hácha. Předpokládám, že pokud patříte k obětem socialistického vzdělávání, těžko byste na tomto smutném hrdinovi nalezli něco pozitivního. Pro většinu lidí představuje Hácha symbol zrady a pronacistického aktivismu. Tento pokřivený obraz Háchovy osobnosti přežívá do dneška. Do jaké míry oprávněně, na to odpověděly tři háchovské monografie, které u nás mohly vyjít až po roce 1990. A tak tedy jen dodejme, že Emil Hácha byl asi jediným prezidentem, který o tuto funkci opravdu upřímně nestál. Že tento hluboce věřící katolík, právník, překladatel z angličtiny a autor básní si krátce po svém zvolení vyměnil velmi vřelé dopisy s Edvardem Benešem, že smutnou březnovou kapitulaci v roce 1939 podepsal Hitlerovi až poté, co jej nacisté doslova a do písmene honili kolem stolu. Že bojoval za české vězně v nacistických lágrech, že podporoval z prezidentského platu chudé rodiny. Změna nastala v letech 1941 až 1942. Silně nemocného starce Emila Háchu - bylo mu tehdy sedmdesát let - zlomili postupně Reinhard Heydrich, zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše a naprostá politická i osobní izolace, do které ho okupační režim uvrhl. Hácha umírá 1. června 1945 ve vězeňské nemocnici na Pankráci. To už na Hradě seděl opět Edvard Beneš, kterému se v zahraničí podařilo nemožné - přesvědčil všechny, že právě on je jediným legálně zvoleným prezidentem Československa, který se musel svého úřadu pod tlakem okolností vzdát. Ale je zde sedmdesát let starý záznam ze 30. listopadu 1938. Volba prezidenta byla tehdy jako všechny ty předcházející. Mimořádná byla snad jen doba, kdy k ní docházelo. Volbu prezidenta řídil předseda Poslanecké sněmovny Jan Malypetr..

autor: David Hertl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?