Kdo byl Eduard Štorch?

28. srpen 2017

Léta zažitý systém takzvané povinné četby na školách dokázal asi mnoha generacím českých dětí navždycky zprotivit v lepším případě pár autorů, v horším případě literaturu jako celek. Je to asi velká výzva pro budoucí generace pedagogů - jak nabídnout dětem knížku nikoli jako otravnou nutnost, ale jako věc plnou dobrodružství a napínavého poznávání. Asi i při vyslovení jména spisovatele Eduarda Štorcha se mnoha absolventům socialistického školství protáhne unuděně obličej. Přitom to není vůbec na místě. To vám potvrdí Slávka Brádlová...

Kdybychom hráli hru na asociace, asi jen málokomu by při vyslovení jména Eduard Štorch nevytanuli na mysli lovci mamutů... a právem. Ale vezměme to popořádku. 10. dubna roku 1878, před 130 lety se v Ostroměři u Hořic, v rodině vodárenského správce Vojtěcha Štorcha a jeho ženy Anny narodil druhý chlapec, který dostal při křtu jméno Eduard. Rodina se často stěhovala, ale studia chlapec absolvoval na jednom místě - v Hradci Králové. Po reálném gymnáziu přešel na učitelský ústav. Sám pak učil na několika školách ve východních Čechách, ale byl - jak se říká - nepohodlný a nadřízení ho odklidili do pohraničí - několik let pak vyučoval i v Hostomicích a v Mostě na menšinových českých školách. V roce 1903 zakotvil v Praze a s krátkou přestávkou na počátku republiky, kdy působil jako školní inspektor v Bratislavě, vyučoval v Praze až do penze v roce 1938. Eduard Štorch byl člověk veřejně činný, napsal mnoho článků - politických, pedagogických - usiloval o reformu výuky dějepisu, kulturních, naučných - a jedna původně časopisecká stať - Člověk diluviální - dala později vzniknout povídce a nakonec byla základem i nejslavnější Štorchovy knihy Lovci mamutů, která poprvé vyšla roku 1918. Kdo jste nečetli o dobrodružstvích Kopčema, o mnoho jste přišli... Ale možná jste měli v ruce jinou z mnoha Štrochových knih - Hrdina Nik, Bronzový poklad, Osada havranů, Minehava, Volání rodu a další... možná, že jste viděli i některý z filmů natočených právě podle jeho knih. Všechny jeho knihy jsou podloženy zájmem a studiem archeologie, biologie, etnografie a dokonce i praxí - zkoušel štípat pazourek, rozdělávat oheň bez sirek... zkoušel život pravěkého člověka v přírodě. Tato praktická cvičení probíhala v Lobči a okolí, kde měl jeho tchán statek a kde Štorchovi trávili prázdniny. Dobře poznal celý region včetně Úštěcka a okolí Dubé i Mšeného. V roce 1934 si tu dokonce pořídili samostatnou dřevěnou vilku - dodnes nese číslo popisné 4. Nashromáždil tu na 15 tisíc archeologických nálezů a až do smrti v roce 1954 stále psal...

Spustit audio