Karel Kádner

Už za studií psal básně a drobnější literární práce. V roce 1883 ukončil studia a měl nastoupit do rakovnického pivovaru. Táhlo ho to ale k novinařině - a tak se nejprve stal redaktorem Pražského deníku, ve kterém mu ale brzy začala vadit jeho provládní - rozumějme provídeňská orientace. Kádner byl především velký vlastenec, a tak o rok později přestoupil do Národní Politiky, kde zůstal po celá další dlouhá léta.
Psal básně s vlasteneckou tématikou, libreta k operám a operetám, překládal romány z francouzštiny a věnoval se hudbě. Při mnoha příležitostech řečnil v pražském Národním divadle. Coby novinář se osvědčil jako - dnes bychom řekli - reportér. Národní Politika jej posílala na řadu míst v Čechách, kam bylo právě zapotřebí. Jeho články jsou dodnes zajímavé a i poměrně čtivé - stačí si třeba zalistovat Národní Politikou z ledna 1912 a přečíst si jeho zapálenou a vlastenecky zcela pochopitelnou reportáž, přiklánějící se k pravosti rukopisů kralovédvorského a zelenohorského.
Karel Kádner nezapomněl ani na rodné Hřivice - byl čestným členem tamního hasičského sboru a vydatně pomáhal místní knihovně, které věnoval řadu knih. V roce 1907 stál i u zrodu místního spořitelního a záložního spolku. Do života Karla Kádnera zasáhla ale citelně první světová válka. Postupně se zhoršoval jeho zdravotní stav a většinu peněz, které měl, utratil za drahé potraviny. V roce 1919 odešel kvůli nemoci do důchodu a byla mu vyměřena jen malá penze. Dožíval v naprosté bídě a pro levnější potraviny si zajížděl do rodné obce, která ho v rámci možností finančně podporovala.
Zdraví Karla Kádnera opouštělo stále víc, nakonec byli jeho blízcí nuceni umístit jej do psychiatrické léčebny, kde v únoru 1923 zemřel. Je pochován v Praze na olšanských hřbitovech. Nad jeho rakví řečnil Prokop Vavřínek, novinář, politik a diplomat, muž, odsouzený v roce 1950 na deset let odnětí svobody v jednom z vedlejších procesů proti údajným společníkům Milady Horákové.