Judita Čeřovská

Její největší hity znali v šedesátých letech všichni: Řekni, kdy ty kytky jsou, Dominiku nebo Malý vůz … Cesta Judity Čeřovské k těmhle hitům nebyla snadná. Rodačka ze severočeského Mostu měla babičku Němku a zatímco její odbojní rodiče žili za války v Protektorátu, o okouzlující hlas malé Judity pečovala babička a německá učitelka s příznačným jménem Böhmová. Po válce se babička vystěhovala do Německa a maminka zemřela. Judita po maturitě díky znalosti němčiny nastoupila do podniku zahraničního obchodu jako cizojazyčná korespondentka a sekretářka. Seznámila se tam s právníkem, který se stal jejím manželem – a jí by nejspíš čekala pohodlná kariéra zajištěné matky dvou dětí. Nebýt toho zpěvu. V červenci 1957 se přihlásila do soutěže Hledáme nové zpěváky - a skončila druhá. Pražský kabaret Alhambra ji okamžitě nabídl angažmá. Za normálních okolností by se asi manželka právníka a matka dvou dětí nestala zpěvačkou, ale protože tchána tahle možnost nadchla a slíbil pečovat o děti, kariéra byla nastartována. Skvělého hlasu si všimli zahraniční manažeři a protože Judita Čeřovská dokázala zpívat nejen německy, ale i francouzsky, anglicky a rusky, nabídky se hrnuly. Když na podzim 1968 vydal Supraphon její první elpíčko, měla už za sebou v západním Německu tři filmy, osm televizních pořadů a nespočet rozhlasových vystoupení včetně dlouhodobé smlouvy s hamburským rozhlasem. Nikdy ale nepochybovala, kde je doma - a například kvůli nasmlouvaným termínům v pražské Alhambře odmítla týdenní hostování v pařížské Olympii. Němečtí manažeři chtěli z Judity Čeřovské udělat velkou hvězdu, ale Husákovské Československu jí odmítlo vydat celoroční vízum a trvalou výjezdní doložku. Inu, každý nebyl Karel Gott… Judita Čeřovská pak téměř dvacet objížděla Československo s malou kapelou a svými hity… Po roce 1989 už téměř nevystupovala, objevila se jen v několika pořadech v televizi. Zemřela v říjnu 2001, ale její písničky se hrají pořád.