Judita Čeřovská

Její tatínek Emanuel Štěrba pracoval na dráze, maminka Marie, za svobodna Hausmannová, pocházela z německé rodiny. Malá Judita chodila nejprve do německé školky a později do české základní školy Edvarda Beneše v Zahražanech.
V říjnu 1938 byl Most připojen k Německu a otec Judity musel odejít do Čech. Koupil si domek v Řevnicích a po nějaké době za ním odjela i matka. Desetiletá Judita zůstala v Mostě u babičky a chodila do německé školy, kde nad českou školačkou držela ochrannou ruku německá učitelka s příznačným jménem Böhmová. Judita ji okouzlila svým zpěvem. Od dvanácti let pak začala docházet na hodiny klasického zpěvu a klavíru. Její rodiče to v Protektorátu neměli lehké - v roce 1942 byli několik měsíců vězněni kvůli posluchu londýnského rozhlasu. V roce 1944 začaly nálety na chemičku v Záluží a tak babička sbalila tehdy už pohlednou slečnu Juditu a odstěhovala je do Řevnic. Jak později Judita vzpomínala, pocházet z národnostně smíšené rodiny, to bylo vždy spojeno s problémy. Pro Čechy byla Němkou, pro Němce Češkou... Také její matka byla ještě během války znovu vězněna a po válce ji zatkly pro změnu české úřady. Zlomilo ji to natolik, že zemřela v padesáti osmi letech v psychiatrické léčebně.
Juditina babička Pauline Hausmannová pochopila, že v socialistickém Československu ji nic šťastného nečeká, a podařilo se jí legálně vystěhovat do Německa. Judita tak v pětadvaceti letech zůstala jen s otcem. To už si budovala kariéru, po maturitě nastoupila do pražského podniku zahraničního obchodu Centrotex jako cizojazyčná korespondentka a později sekretářka. Tam se také seznámila s právníkem, který se zanedlouho stal jejím manželem. Coby manželka advokáta byla ženou v domácnosti, která se věnovala dvěma dětem. Se svatbou se jí změnilo i příjmení - a pod tím už jí budou asi mnozí z vás velmi dobře znát: Judita Čeřovská.
V červenci 1957 se přihlásila do televizní soutěže Hledáme nové zpěváky - a skončila druhá. Pražský kabaret Alhambra ji okamžitě nabídl angažmá - a protože Juditina tchána nadchla představa, že snacha bude zpěvačkou, začal se starat o vnoučata a Judita mohla zpívat. Manažeři okamžitě rozpoznali její talent pro jazyky, takže v krátké době zpívala německy, francouzsky, anglicky a rusky. Po vážné dopravní nehodě musela kariéru na čas přerušit, ale například sezona 1964 se ji nesmazatelně zapsala do paměti - nahrála své největší hity Řekni, kdy ty kytky jsou, Dominiku nebo Malý vůz. To už ale pracovala i pro hamburský rozhlas a později se přidala i spolupráce s německou televizí ZDF. Němečtí producenti měli přeci jen lepší cit a s daleko větším nasazením se starali o výběr jejího repertoáru a aranžmá písní. Když na podzim 1968 vydal Supraphon její první elpíčko, měla už za sebou v západním Německu tři filmy, osm televizních pořadů a nespočet rozhlasových vystoupení - včetně toho v západoberlínském rozhlasu Rias. Nikdy ale nepochybovala, kde je doma - a například kvůli nasmlouvaným termínům v pražské Alhambře odmítla týdenní hostování v pařížské Olympii.
Husákovské Československo ale zahraničním kontraktům zpěváků příliš nepřálo - pomineme-li prominentního Karla Gotta. I když němečtí manažeři chtěli z Judity Čeřovské udělat velkou hvězdu, zdejší úřady jí odmítly vydat celoroční vízum a trvalou výjezdní doložku. Na jakékoli zahraniční štace musela rezignovat a začala objíždět Československo s malou kapelou. Po roce 1989 už téměř nevystupovala, objevila se pouze v několika pořadech v televizi. Judita Čeřovská, zpěvačka a šansoniérka s vrozeným talentem, výbornou pěveckou technikou, podmanivým hlasem a osobitým projevem, zemřela v říjnu roku 2001.