Johann Joachim Becher a jeho flogistonová teorie

18. leden 2014

Planetárium

Co způsobuje hoření? Vědci sedmnáctého století se snažili tuto záhadu vysvětlit teorií flogistonu.

Spisovatel Arthur C. Clarke ve svém díle zmínil ovládnutí ohně jako jeden z prvních stupňů civilizace. Lidstvo tohle kritérium samozřejmě splnilo už v pravěku, a to po praktické stránce. I v éře civilizace ale zůstává přítomný motiv ohně nadále – nově i v teoretické rovině. Filosofie i věda usilovaly o poznání podstaty ohně, ve smyslu fyzikálního a chemického děje. Sedmnácté století vysvětlilo hoření teorií flogistonu.
V onom Velkém století vědy vytvořil Johann Joachim Becher hypotézu, podle níž hoření způsobuje prvek flogiston. Navazoval na to, co začala řecká filosofie a rozvinula arabská alchymie: tedy, že existuje omezený počet základních prvků vesmíru, tzv. elementů. Becher a později Georg Stahl k této teorii prostě přidali, resp. v ní rozlišili další prvek a nazvali ho podle řeckého výrazu phlox, plamen.

Flogiston byl považován za univerzální částici, která umožňuje hoření. Množství flogistonu obsaženého v každé látce pak určuje její hořlavost. Na flogiston bohaté se proto jevilo např. uhlí. Hoření bylo chápáno jako úbytek flogistonu - výsledná látka zbavená flogistonu je pak už různorodý calx. Jako důkaz posloužila i skutečnost, že bez vzduchu není ohně. Jakmile je totiž vzduch uniklým flogistonem nasycen, hoření ustane.
Takový výklad se zprvu zdál být v rozporu s poznáním, že hmotnost kovů při žíhání vzrůstá. To však flogistici vysvětlili tím, že flogistonu určili v určitých případech zápornou hmotnost. Další pochybnosti pak přicházely i s novými objevy empiricky založených badatelů. Experimenty hromadily nové rozpory, které už flogistonová teorie vysvětlit nedokázala. Po sto padesáti letech byla opuštěna, čímž teprve se počíná období chemie chápané dnešními měřítky.
Jako původce hoření byl objeven kyslík. Ale např. sám objevitel kyslíku Joseph Priestley ani nadále flogistonovou teorii nezpochybňoval. Její konec způsobil až Antoine Lavoisier, který roku 1785 předložil vědě nové vysvětlení: podstatou hoření a koroze kovů je oxidace, tedy reakce látky s kyslíkem.