Jiří Adamec

Dnes vám povypráví i o práci na seriálu Sanitka, o ne/spolupráci se scénáristou Jiřím Hubačem a svěří se, proč netočil Sanitku 2.

Poslechněte si celý rozhovor z přiloženého audiozáznamu. Pohodu u poslechu Vám přeje Český rozhlas Sever!

Níže naleznete také přepis celého rozhovoru...

Slávka Brádlová, moderátorka: Dopolední Expres Českého rozhlasu Sever. Další host u mikrofonu, tentokrát, řekla bych tak z druhé strany barikády. Ne herec, ne zpěvák, ačkoliv se možná malinko pletu, režisér Jiří Adamec. Pěkný den.

Jiří Adamec, režisér: Hezký den vám i vašim posluchačům.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já jsem řekla ne herec, ne zpěvák, a to jsem se hned na úvod pěkně spletla, protože vy jste jako herec zapůsobil také, můžeme připomínat konkrétní tituly, asi největší role Vím, že jsi vrah. To bylo až dost strašidelné, tak proč najednou ten přestup z DAMU na FAMU?

Jiří Adamec, režisér: Já jsem chtěl být jako kluk, jako mnoho mladých lidí v tom věku jsme chtěl být herec, protože jsem samozřejmě kromě jiného viděl to, že herec je vidět, že ho všichni znají, že je slavný a to, když mi bylo 16, 15 a tak, tak to samozřejmě, že mě lákalo zdaleka nejvíce. Skoro dokonce jsem se vlastně hercem stal, protože jsme vystudoval herectví kompletně na Divadelní fakultě, skončil jsem Divadelní fakultu řádně jako herec, ale v tom čase už jsem začínal mířit na druhou stranu barikády, jak jste říkala, k režii, protože jsem se od třetího ročníku na společné vysokoškolské koleji, kde bydleli studenti divadelní, filmové a hudební fakulty setkal na pokoji s klukama, kteří studovali FAMU, tedy filmovou režii, filmovou kameru, filmovou scenáristiku a mě to začalo strašně zajímat a hodně jsem se o té disciplíně dověděl. A tam jsme vlastně už začal přemýšlet o tom, že bych zdrhl na druhou stranu barikády, protože jsme zjistil, že jako herec mám nedostatečné sebevědomí, že mi chybí přirozený herecký exhibicionismus, bez kterého se herec nemůže obejít. Vždycky jsme v sobě měl nějaké zábrany, trošku jsme se bál, trochu jsem se styděl, a to jsem pochopil, že není úplně ideální předpoklad pro práci na jevišti nebo před kamerou, tak jsem namířil na druhou stranu.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, ale jako režisér jste s touhle zkušeností vlastní mohl dost těžit pro práci s herci, protože dokážete asi líp odhadnout, co tomu člověku může vadit nebo jak ho motivovat, jak ho směrovat?

Jiří Adamec, režisér: Já jsem ve třetím ročníku natočil, jak jste správně sama řekla svou největší filmovou roli ve filmu Vím, že jsi vrah režiséra Petra Šulhofa, ale už předtím jsme točil nějaké televizní inscenace, nějaké menší role ve filmech, takže já jsem jistou hereckou zkušenost nabyl během studia a ve finále studia a těsně po něm, mluvím tedy o herectví, jsem začal hrát v Divadle za branou u Otomara Krejči. To v tom čase bylo nejslavnější, nejuznávanější české divadlo, česká divadelní scéna, na kterou se jezdilo z celé Evropy. To divadlo mělo kromě hvězdného režiséra Otomara Krejči i dvě hvězdné herecké postavy Jana Třísku a Marii Tomášovou a celou řadu dalších znamenitých herců, tam já jsme hrál tam jsem měl tu čest být účasten ve čtyřech divadelních hrách, ale začal jsme studovat režii na FAMU a samozřejmě tahle herecká zkušenost, protože vlastně nakonec nebyla až tak úplně zanedbatelná, nebyla až tak malá a teoreticky jsem o herectví věděl úplně všechno ze studia Divadelní fakulty se mi samozřejmě při mé režijní práci velmi hodí. Myslím si, že rozumím hercům, myslím si, že rozumím jejich duši, myslím si, že vím, kde se ten který báječný herecký výkon rodí a myslím si, že vím, jak je potřeba se k tomu dostat a o t se snažím, samozřejmě.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jenomže vy režírujete nejenom herce, ale také moderátory, no a vaše žena nám tedy prozradila pěkné věci...

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Režisér Jiří Adamec je hostem dnešního Dopoledního Expresu Českého rozhlasu Sever a pokračuji v tom, co jsme nakousla, protože vaše žena mi prozradila, že když jste se potkali profesně, vy jako režisér, ona jako moderátorka, že jste jí dával pěkně zabrat, že jste jí dusil i před štábem, že ona sice chápala, že to je v zájmu toho nejlepšího výkonu, ale velmi těžce se s tím srovnávala. Tak to mi zase tak trošku nekoresponduje s tím, že říkáte rozumím herecké duši, popřípadě té moderátorské?

Jiří Adamec, režisér: To se nevylučuje. Já si samozřejmě uvědomuji, že jsem na svojí ženu byl nejpřísnější ze všech, navíc z mého života mám zkušenost, že vlastně nejpřísnější jsme na ty, které máme nejraději. Bývá to často velmi nespravedlivé a často býváme přes čáru a bohužel o tom, že právě jsme přes tu čáru, tak o tom právě nejméně přemýšlíme, protože máme pocit, že tam nemusíme. Asi to pravděpodobně byla chyba a asi zdá se to usadilo v duši mé ženy na dlouho, možná dokonce na celý život. Ale proč se to nevylučuje, abych se vrátil na začátek věty, protože vlastně v momentu, kdy po těch hercích nebo moderátorech něco chcete, tak to často musíte vyžadovat i způsobem, který někdy, v některých případech se může zdát, že není úplně třeba fér, nebo že je příliš energický, nebo že je příliš nahlas dokonce a někdy musíte přijít k jinému herci, herečce, moderátorovi, moderátorce a vzít za ruku pohladit dušičku a tím chci říci, že vlastně k cíli se dostáváte při této práci nejrůznějšími způsoby. Zvolíte-li v životě jenom jeden, jsou režiséři, kteří dupou a křičí a máchají svojí maršálskou holí a ti se občas k tomu optimálnímu výsledku nedostanou, protože u některých herců to platí, u jiných ne. Takže to, že rozumím té herecké duši nebo té duši kohokoliv před kamerou, tak je to proto, protože si myslím, že umím zvolit tu správnou metodu, která na toho kterého člověka, v mém případě, před kamerou platí.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já teď, abych vám nezpůsobila nějaké rodinné rozepře, tak musím říci, že paní Jana uznala, že jste měl pravdu, že se s tím vnitřně srovnala a věděla, proč to je, jenom opravdu, že jste jí nešetřil ani jako člověka, kterého znáte hodně zblízka.

Jiří Adamec, režisér: Myslím si, že stejnou zkušenost se mnou má mnoho lidí, kteří jsou těmi největšími hvězdami v českém showbyznysu i v českém herectví, že moje nároky, představy, požadavky na ně jsou velmi jasné, přesně definované a někdy i hodně přísné. Když se o ni na to potom podívají, na ten výsledek své vlastní práce, tak se mi stalo mnohokrát, ne jednou, jako teď od mé ženy poprvé, ale mnohokrát se mi stalo, že přišli a řekli, tys měl fakt pravdu, takhle jo, to je ono. Když by to bylo jinak, bylo by to špatně. To je dobré zadostiučinění, to je dobré potvrzení toho, že ta cesta, přestože někdy bolí, není špatná.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Režisér Jiří Adamec je dnes hostem Dopoledního Expresu Českého rozhlasu Sever. Pojďme ještě maličko vzpomínat, protože vy jste po absolvování filmové fakulty zakotvil v Československé tehdy televizi a třeba televizní klub mladých, na to leckdo vzpomene s takovou nostalgickou slzičkou v oku, protože svého času to byl pořad velmi moderní a velmi oblíbený?

Jiří Adamec, režisér: To byla taková doba, ve které vlastně krystalizovala doba úplně jiná a televizní klub mladých toho byl tenkrát, řekněme, takovou první vlaštovkou. Byl to moderní pořad, který promlouval o věcech, které se běžně na obrazovce nevyskytovaly, byl to pořad pro mladé lidi a dostával překvapivě postupně značný prostor v tehdejší Československé televizi. Ten klub byl fakt výborný, měl jsem to strašně rád, dělal jsme ho nejvíce ze všech, protože jsem nedělal sám, dělala ho celá řada režisérů, ale i já jsme byl mladý kluk a i já jsem si o té době, ve které žiji, cosi myslel a pře tu obrazovku vlastně sděloval. Vzpomínám si, že všechny kapely, které vlastně představovaly nejprogresivnější trend a byly tak vnímány i po roce 1989 s tím znamínkem plus, tak Televizním klubem mladých prošly, ne-li dokonce, že na něm začínaly a na něm dostávaly první prostor. Byl to pořad, který jsme měl velmi rád, který jsme rád, že jste připomněla.

Slávka Brádlová, moderátorka: V té televizi bych ráda ještě setrvala, protože při opravdu poctivé snaze zmapovat si tituly, pod kterými jste podepsán, tak jsme toho nechala, když toho byla stránka a půl, protože jsem si říkala, to nemůžeme probrat všechno, ale co bychom asi neměli vynechat, to je televizní seriál Sanitka.

Jiří Adamec, režisér: Pravdou je, že seriál sanitka patří v rámci mé televizografie, patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy udělal, těch seriálů bylo samozřejmě víc v dobách minulých, ale Sanitka je něco, co přežilo všechny věky, co přežilo všechny systémy, co oslovuje i současnou mladou generaci, co vlastně ve svém výrazu nezestárlo, a to je zvláštní, že ta sanitka měla ohromný ohlas tenkrát, když se vysílala, tuším, kolik 1984, 1985, takhle nějak to bylo, ale není to samozřejmé, ale je neuvěřitelné naopak a strašně příjemné, že ta Sanitka, když se vysílala před dvěma, třemi lety v České televizi už, asi ve své deváté repríze, tak v neděli v poledne měla milion televizních diváků, což je fantastické číslo, které když ta Česká televize vysílala ve stejný den, ve stejnou neděli večer ve 20 hodin. Premiéru nového televizního filmu natočeného teď, právě teď, tak měl 350 tisíc diváků. To je něco kolem jedné třetiny diváků, které měla sanitka, takže já na Sanitku vzpomínám strašně rád, bylo mi tenkrát 33 let, když jsem otevřel stránky scénáře Jiřího Hubače a bylo to vlastně takové dílko, které poznamenalo celou moji další televizní režisérskou kariéru.

Slávka Brádlová, moderátorka: No, ona taky spolupráce s panem Hubačem, to myslím, že si i režisér přijde na své nebo jste se dohadovali?

Jiří Adamec, režisér: Ne. spolupráce s Jiřím Hubačem nebyla vůbec žádná. Jiří Hubač napsal 13 dílů, odevzdal, to nebylo jako dneska, tenkrát Jana Dudková a pan Fencl dramaturgovali Sanitku rok nebo dva, to prostě na těch 13 dílech se hodně intenzivně pracovalo a když pan Hubač zavřel poslední stránku a bylo hotovo, tak já jsem těch 13 scénářů, tenkrát to nebylo 13, ale 11, 11 scénářů dostal do ruky a když jsem chtěl po panu Hubačovi, aby se podíval, aby přišel se podívat a řekl, jestli takhle on to cítil nebo myslel, tak mi řekl, hochu, já jsem svojí práci skončil, teď je to tvoje dílo. Mé dílo už je vykonáno. Takže, Jiří Hubač, přestože mně bylo 33 let a on byl nejrenomovanější televizní scénárista, tak mi to odevzdal a řekl, teď pracuj ty, aniž by chtěl do toho jakýmkoliv způsobem zasáhnout.

písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: O Sanitce se ovšem mluví, Sanitka, takové je ještě jednou téma Dopoledního Expresu, respektive hosta Dopoledního Expresu, režiséra Jiřího Adamce.

Jiří Adamec, režisér: Sanitku II, to je problém, který já jsem zažíval zhruba před třemi lety, když jsme s Ivanem Hubačem, synem Jiřího Hubače, začali pracovat na Sanitce II. Vznikly nějaké scénáře, já jsem se poměrně dost angažoval, ale pak se do práce na scénáři zamotal jistý slovenský producent, který se domluvil s Ivanem Hubačem a on ty scénáře původní, respektive práva k Sanitce odkoupil. Tím se stal vlastně majitele všeho, co následovalo k Sanitce II a on si vymínil, že má-li Sanitka II existovat, ta Sanitka, kterou on bude jako producent platit, že on chce, aby to dělal jiný režisér než já. Přímo jsme se s tím člověkem sešel, s tím slovenským producentem, on mi řekl, že si nesmírně váží Sanitky I, že chápe, že je mi to líto, ale že on má představu o Sanitce II úplně jinou než tak, jak jsem jí já kdysi vytvořil podle scénáře Jiřího Hubače, že chce akční současný moderní, velmi dynamický film. Já jsem si tam dosadil Kobra 11 a on vlastně jakoby vším, co říkal, naznačil, ano, toto je ta cesta. Že si myslí, že já nejsem ten typ režiséra, že tím typem režiséra je Filip Renč. Zvolil si Filipa Renče, Filip Renč v prvém kole tu práci odmítl, protože mu bylo velmi žinantní, aby po mém autorství u Sanitky on vzal tu práci tímto způsobem nabízenou, leč jak se věci míchaly, tak on nakonec při druhé nabídce k té práci kývl, protože ředitel České televize pan Jiří Janeček vlastně, když přijde ten producent a řekne, já to platím, já chci svého režiséra, vy to budete vysílat, ok, dobře, říkám, na to máte plné právo. To, že to dopadlo tak, že slovenský producent nevložil do projektu ani halíř nakonec, že celou sanitku platí Česká televize ze svého rozpočtu, tedy z našich peněz, nás, kteří jsme ze zákona povinni platit si veřejnoprávní televizi, je věc další. Sanitka je natočená a já ji přeji šťastnou cestu a strašně bych jí přál, aby po 30 letech měla v poledne milion diváků.

Slávka Brádlová, moderátorka: Hostem Českého rozhlasu Sever byl dnes režisér Jiří Adamec. Díky za váš čas, popřeji vám pevné zdraví, úspěchů máte dost, tak ať ještě nějaké přibudou.

Jiří Adamec, režisér: Děkuji, protože zdraví, myslím si, že je to nejdůležitější, co všichni potřebujeme. Jsme-li zdraví, dokážeme všechno. Přeji všem posluchačům i vám osobně ještě jednou hezký ....