Jedovatí okupanti

Před 70 lety tam totiž dovezli z Havajských ostrovů původem jihoamerické ropuchy obrovské, které měly pomoci s likvidací hmyzích škůdců na třtinových plantážích. Až dvoukilovým žlutohnědým obojživelníkům se v Austrálii zalíbilo a začali se překotně množit. Na kontinentu nemají žádné přirozené nepřátele, jejich jed zabije i krokodýla a nebezpečné jsou i lidem. Samy přitom požírají jiné obojživelníky, plazy i hlodavce a každá z nich ročně naklade pět až deset tisíc vajíček. Původně žily jen na severovýchodním pobřeží Austrálie, odkud se však šíří i do dalších oblastí, a to stále rychleji. Zatímco mezi lety 1940 a 1960 obsadily ropuchy za rok nanejvýš deset kilometrů nového území, dnes už je to 50 kilometrů ročně. Podle odborníků, kteří se snažili záhadě přijít na kloub, je rychlejší postup umožněn morfologickými změnami u žab, které se velmi rychle přizpůsobily australským podmínkám. Nové generace ropuch mají delší nohy než jejich předkové, což jim umožňuje delší a mrštnější skoky. Za jedinou noc je v Austrálii aklimatizovaná ropucha obrovská schopná urazit až 1800 metrů. Australská příroda se proti vetřelcům brání. Ropuchy začaly chutnat dvěma druhům tamních hadů. Ti však loví jen malé žabky, které ještě nemají v těle tolik jedu a jejich predační tlak sotva dokáže zastavit vítězné tažení nepříjemných obojživelných okupantů Austrálií.
Australané kdysi bojovali s králíky, jejich nový nepřítel je daleko nepříjemnější. Jak nad ním zvítězit, na to zatím nikdo nepřišel.

Frederik Velinský

Zdroj:
Zpráva ČTK z 15. února 2006.

Pravidelná rubrika Napínavé bádání se vysílá obvykle v rámci každého druhého Planetária v měsíci.
Starší texty, uveřejněné v této pravidelné rubrice najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.