Jaroslav František Urban

Málokdo by asi hádal, že ve Vřeskovicích, vesnici se třemi stovkami obyvatel, byla na přelomu 19. a 20. století velká koncentrace zajímavých lidí. Na tamní faře vyrostla Hana Kvapilová, manželka básníka Jaroslava Kvapila. Do Vřeskovic je situováno dějiště Kvapilova dramatu Oblaka. Na vřeskovickém hřbitově je pochován řídící učitel, pražský rodák Ferdinand Sládek, který v tamní škole učil šedesát let a složil vlastní verzi národní hymny Kde domov můj. A ve škole se narodil i Rudolf Urbánek, historik a autor knihy Ve službách krále Jiřího.
Ale vraťme se k Jaroslavu Františku Urbanovi. Vystudoval učitelský ústav v Plzni a už během studií začal publikovat. Jeho první práce, převážně básně, vycházely i v teplickém anarchistickém časopisu Tribuna. Jeho knižní prvotinou byla novelou Chrám osudu v roce 1910, po níž vycházely další práce. Prozaik se z něj ale nestal. I nadále se vyjadřoval k sociálním problémům své doby, napsal řadu životopisných studií, sborníků a spisků pro potřeby školy.
Nejdůležitější díla Jaroslava Františka Urbana vznikla po jeho příchodu do severočeských Teplic, kde se stal v roce 1919 učitelem měšťanské školy. Volný čas věnoval poznávání historie - a jak bylo typické pro Čechy z vnitrozemí, přicházející do německy mluvícího pohraničí, snažil se prokázat, že tento kraj byl vždy součástí Čech. V roce 1923 vyšla Urbanovi kniha Severočeské pověsti, která vzbudila velkou pozornost. V roce 1924 vyšly dvě další práce. Severočeská historie, mapující Teplicko, Bílinsko, Duchcovsko a Mostecko, a Potulky Ústeckem. O rok později následovaly Potulky Chabařovickem. Jeho další knihy byly věnovány severočeským havířům a sklářům, začal také redigovat časopis Svět a vlast, věnovaný příznivcům vědy a přírody. Do svého odchodu z Teplic v roce 1928 stačil Jaroslav František Urban napsat podstatnou část Průvodce po Teplicích a Turistického popisu Oseka a Rýzmburku. S regionem se rozloučil rozsáhlou prací Potulky Teplickem, která je dodnes poučná pro všechny zájemce o regionální historii.
V roce 1928 byl Urban jmenován ředitelem nově zřízené české měšťanky v Kadani, kde pro změnu vydal Potulky Kadaňskem. Po násilním připojení českého pohraničí k Německu v říjnu 1938 odešel do Plzně, kde dál pokračoval v pedagogické a vlastivědné práci. Po odchodu na penzi se odstěhoval do Nepomuku, kde dlouhá léta vedl městskou kroniku, a zemřel 21. července 1960.