Jan Révai - herec

Níže naleznete přepis celého rozhovoru...

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever a dnešní host ve vysílání. Trošku jsem na rozpacích, jestli mám říci inženýr Krátký nebo Jan Révai. Vyberte si.

Jan Réva, herec: Já za sebe jako Honza Révai. Dobrý den.

Slávka Brádlová, moderátorka: A budeme si povídat samozřejmě hlavně o Honzovi Révaiovi, nikoli o inženýru Krátkém. Máme jednu moc dobrou příležitost.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever, Honza Révai, sám jste kdysi řekl, že spíš slyšíte na toho Honzu než Jana, tak zůstávám u toho a nemohu nezačít u nového představení Divadla Radka Brzobohatého Tančírna. Viděla jsem generálku a mám z toho dva takové základní dojmy. Všechno, co jste chtěli vědět zhruba o posledních 90 letech naší historie a skoro všechno, co jste ani nechtěli vědět o lidské povaze. Co z toho platí víc?

Jan Réva, herec: Já si myslím, že obojí, to je v naprostém rovnítku, jelikož ukazujeme nejenom vnějškem to, co se nosilo v těch letech, ale i vnitřkem charakteru těch postav, který těma rokama procházely, ať už se jim dařilo, nebo nedařilo. Takže tohle představení je skutečně nejenom o kostýmech, hudbě, ale i emocích a charakterech.

Slávka Brádlová, moderátorka: Pochopila jsem, proč jsou třeba na programu dva protagonisté, Radek Brzobohatý, Jan Révai, jakoby na prvním místě seznamu herců a hereček... Protože vy dva jste tam opravdu to základní opozitum.

Jan Réva, herec: Já nevím, já vám musím jenom poděkovat. Jestli to takhle cítíte a vidíte, pak mne to samozřejmě těší a v podstatě jsem program ještě ani neviděl, takže jestli to je v tomhle sledu, tak můžu být jenom rád a budu doufat, že to je takhle správně.

Slávka Brádlová, moderátorka: Nevím, možná to vnímám hodně prvoplánově. Radek Brzobohatý, člověk, který zůstane svůj, slušný za každé doby, no a ta druhá postava, kterou každou tou dobou propluje velice rychle, úspěšně.

Jan Réva, herec: To je přesně ten charakter, který já ztvárňuju. Opět se mi nepodařilo být za kladného hrdinu a krasavce, ale je to člověk s pokřiveným charakterem, který se skutečně v každý době dokáže přizpůsobit a buď škodit, anebo šířit takzvaný alpinismus.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak já bych neřekla, že vám to jako Elvisovi neslušelo, to, pozor, to, co se toho fešáka týče, to bychom se dohadovali. Jinak bylo docela roztomilé, že paní v pokladně mi řekla: "Víte, já to nějak nemůžu pochopit. Ten Honza je takovej hodnej, milej kluk a on hraje takový potvory.". Tak říká se někdy, že tyhle "protiúkoly", že to mají herci rádi.

Jan Réva, herec: Já se musím přiznat, že je to pravda. Mám to rád. Neznám herce, který by asi to neměl rád, že by hrál takovýhle charaktery. Mně to přijde totiž hrozně vtipný, protože jestliže si někdo připadá normální, jako já, jestli o mně někdo říká "hodnej", tak děkuji, to je fajn, tak ty zlý charaktery, nebo takoví ti lidi, mně přijdu vtipný, protože mně vlastně vždycky napadne někdo nebo něco nebo nějaká scénka z nějakýho životního úseku, kdy vidíte někoho opravdu brunátného, zlýho nebo bezcharakterního, bezpáteřního, tak se vám to najednou vybaví a vy to tam dáte nějak a vlastně jste potěšenej, že se sám nad tím jako bavíte ještě, jo. Samozřejmě to musí být v nějakých regulích tý postavy, aby to zase nebylo vidět, že se bavíte i vy, ale dělám to rád v každým případě.

Slávka Brádlová, moderátorka: Já si myslím, že pro diváka je to hezký moment, když vidí, že herci sami sebe baví.

Jan Réva, herec: To se nám stává velice často. Pravda, u téhle hry jsme to ještě nestačili poznat, ale mám několik komedií, představení, kdy skutečně se bavíme všichni, včetně diváků a nás herců na jevišti, ale zase jsou hry, kdy by se to asi nemělo stávat. Pochopitelně, že lidé to mají rádi, je to lidský.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jediné, co můžu říct: Běžte se na to podívat. Myslím, že mi dáte zapravdu, že to stojí za to. Snad ještě jeden zcela praktický dotaz. Paní principálka si na začátku postěžovala, že nebylo dost času. Po zhlédnutí toho představení musím sklonit hlavu před těmi hereckými a hlavně tanečními výkony. Tak u vás, tam to člověk očekává tak malinko, ale myslím, že pro ostatní kolegy to mohl být docela oříšek, takže jak dlouho vlastně se to nacvičovali a Petr Čadek, který dělal choreografii, měl hodně dlouhý bič?

Jan Réva, herec: No, nevím. Musím říct takhle, za všechny, samozřejmě každý představení, který se zkouší, tak ve výsledku se přijde na to, že je na všechno málo času. Vždycky přijdou nějaký peripetie, který nám zkracují dobu zkoušení, anebo přichází problémy, který znervózňují soubor, a pochopitelně je to, je to v takovým určitým věčným "napnelismu" a u tohohle představení je velice výjimečný to, že opravdu není jenom taneční představení, ale i herecké, tudíž v něm hrají herci. A občas je obtížný naučit někoho pohyb, zapamatovat si, na jakou dobu fráze vychází a tak dále, a to byl, myslím, největší oříšek a myslím, že i Petr Čadek, tak i Tomáš, druhý choreograf, stepař báječnej, měli obrovskou trpělivost a samozřejmě, tak jak oni jsou zvyklí pracovat s tanečníkama, kterým jednou něco ukážou a oni to zkopírují, tak u těch herců to bylo samozřejmě trošku složitější ale musím před nima smeknout, protože je to ve fázi, kdy opravdu každej ví, co dělá a dokazuje to akorát to, že tancovat se může naučit opravdu každý.

Slávka Brádlová, moderátorka: Jak si pracovně nazveme kapitolku číslo dvě? Máte volbu: televizní seriál nebo muzikály?

Jan Réva, herec: Kapitola číslo dvě? No, já nevím, jestli muzikály. Já jsem je v sobě tak nějak uzavřel.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Posloucháte Český rozhlas Sever, dopoledním hostem je Jan Révai, který prohlásil, že muzikály v sobě tak trochu uzavřel. Přitom já, když jsem se dívala na ten seznam, tak si myslím, že by bylo jednodušší ptát se vás na muzikály, ve kterých jste nebyl.

Jan Réva, herec: Pravda je, že seznam bude delší těch muzikálů, ve kterých jsem účinkoval. Ale tak, ono to je logický. Já jsem muzikály začínal, jako tanečník, jako v poslední řadě company a postupně se to nějak dostávalo dopředu a nějak herecky si mně začali posouvat někam ti režiséři a choreografové, až jsem dostal příležitost teda i s tím hraním, tak jsem samozřejmě od toho muzikálu trošku upustil, abych se mohl věnovat té činohře a v dnešní době, když mám, dejme tomu, šest let působení v Činoherním divadle a vidím ty muzikály, který se připravují, nové a nové muzikály, tak mně to v podstatě neoslovuje, protože tam nevidím svoje uplatnění, jsem rád na tom činoherním jevišti a jsem rád, že se můžu vyjadřovat i jinak, než jenom pohybově. Tímto jsem chtěl říct, že jsem tak trošku v sobě ten muzikál uzavřel, byť samozřejmě, kdyby přišla nabídka na nějakou bezvadně propojenou činoherní-taneční roli... mimochodem vlastně mám jedno takový představení, je to představení Čachtická paní v plzeňským Komorním divadle, kde teda v uvozovkách i "zpívám". Jelikož hraju skřeta Ficka, sluhu Čachtický paní, tak tam jakoby skřehotám, ale tam tomu říkají muzikál, ale já to vidím spíš jako takový taneční představení, pěvecké taneční představení, ale dál zůstanu u tý činohry.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tak je mi už jasné, jak nazveme třetí kapitolku. No, bude to ta činohra.

Písnička

Slávka Brádlová, moderátorka: Tím hostem je dnes Jan Révai, Honza Révai a pojďme na divadelní prkna. I když nechce se mi tak úplně pominout televizní seriál, jehož tváří už jste hezky dlouho, dá se to tak říci a musím říct, že to je zase tak trošku potvrzení toho, že řemeslo buď člověk dělá dobře, nebo nedělá dobře a až v druhé řadě jde o to, jestli je to Shakespeare anebo televizní seriál, protože o vás se říká, že ta paleta emocionální, co předvádíte ve zmíněném seriálu, VKV tedy pro nezasvěcené, i když takových bude asi málo, ta je hodně široká. Baví vás to, nebo řeknete jako většina vašich kolegů: "Tak, víte, jsou to peníze.".

Jan Réva, herec: Ne, tak tohle já rozhodně neřeknu, i když je to pravda, ale já, kdyby mne to nebavilo, tak mám dneska už tu možnost to nedělat a mě to baví ohromně, byť točíme vlastně už šestým rokem nebo šestou sezónou a já jsem tam opravdu od prvního dílu a nemůžu si stěžovat. Samozřejmě já nejsem ve stavu, kdy bych odmítal role, anebo pohrdal nějakýma nabídkama, jelikož si myslím, že každá role nabízí něco, co člověk ještě může v sobě najít a myslím, že inženýr Krátký, kterýho ztvárňuju v Rodinných poutech, mi dal takovou šanci, že možná bez něj bych nebyl tam, kde jsem.

Slávka Brádlová, moderátorka: A pojďme k tomu divadlu milovanému. Těžko se ptát na začátku sezóny, co všechno vás čeká, anebo opravdu je to tak hezky naplánované, že víte, co bude v únoru, v květnu příštího roku?

Jan Réva, herec: No, já hlavně vím, co nás čeká teď, a to je ta zmiňovaná Tančírna, ve který jsem strašně rád a jsem rád, že jsem se dostal do spolku Divadla Radka Brzobohatýho, protože jsou tady všichni bezvadní, je tu bezvadnej soubor a všichni tak jako naplno přistupujeme k tý práci, tak je to taková radost. Vůbec to není muzikál, naopak je to tanečně-herecký představení a já se konečně zase trošku na tom jevišti hejbu. Ale, kdybych se vrátil k tý činohře, tak samozřejmě mých zbývajících 12 titulů, je, myslím, dostatek na to, abych přemejšlel, jestli už můžu odpočívat nebo ne. Přesto vím, že mě letos čeká ještě minimálně troje zkoušení a já jsem teda ve fázi, kdy skutečně zvažuju, co vzít, nebo do čeho se pustit a do čeho ne, čili dávám si teď trošku jakoby času na to, abych se pořádně nadechl a uvědomil si, co bude pro mne nejpřínosnější.

Slávka Brádlová, moderátorka: Nejde asi jenom o to, co člověk fyzicky může stíhat, ale i, co vás třeba může lákat buď dobrou partou, nebo zajímavým režisérem. Ostatně na Filipa Renče jste měl docela velké štěstí, tam se to asi povedlo ta spolupráce. Tančírnu režíruje Hana Gregorová, tak to možná byla také zajímavá spolupráce. Nevím, jestli jste kdy pracoval pod dámským režijním vedením?

Jan Réva, herec: V každým případe je to obrovská zkušenost být režírován principálkou toho divadla, nicméně přikládám velkou pozornost tomu, kdo mě oslovuje, jací lidé tam budou hrát se mnou a kde se to nachází. Mám pár nabídek na různá zájezdová představení, ale jsou mezi nimi i nabídky, které se týkají Prahy a docela velkých divadel zvučných jmen. V režii ženy jsem dozkušoval například v Divadle pod Palmovkou ve hře Oidipus Vladař s Luckou Bělohradskou a byl jsem moc rád a velice překvapen, protože ona byla překvapena ze mě zase a pozitivně, takže myslím, že se nám to sešlo dobře.

Slávka Brádlová, moderátorka: Pojďte udělat na závěr takový malý telefonní seznam, kde vás vlastně diváci mohou najít. Už jste se zmínil o Plzni, Tančírna - Divadlo Radka Brzobohatého.

Jan Réva, herec: V Divadle pod Palmovkou stále dohrávám ve třech titulech, a to je Oidipús Vladař, Ještě jednou, profesore a Ať žije královna. S docela velkým Divadlem Litvínov, se kterým já vůbec začal na činoherních prknech, mám představení Milion Liber s Danou Morávkovou, Penzion Ponorka s Lukášem Vaculíkem, Mrazíka, dětské představení Mrazíka, kde hraju Ivánka, potom s jiným spolkem, s Divadlem Kompanyje hraju komedii 1+1=3 - Cooneyho hru, Postel plná cizinců, pak s Karlem Soukupem, který si vzal na starosti hru, kterou na Palmovce odepsali... Ta se jmenuje Skvrny na Slunci, jezdíme také zájezdové představení, s panem Kačerem a Janou Brejchovou jezdím s představením Čtyři pokoje do zahrady. Abych něco nezapomněl, to se mi občas stává, vždycky až když to vidím v diáři potom, tak si uvědomím, že ještě to, no. Je zkrátka toho takhle nějak kolem těch dvanácti, ne, jsem to vyjmenoval, myslím?

Slávka Brádlová, moderátorka: Dnes byl hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever Honza Révai. Děkuji za váš čas a zajímavé povídání a někdy před těmi divadelními prkny na viděnou.

Jan Réva, herec: Já děkuju a mějte se krásně.