Jan Dvořáček

Tohle jméno byste našli v dobrušské matrice z roku 1825 a posléze taky na seznamu absolventů pražské Akademie. Výtvarné geny sochařské rodiny zúročil i v dalších oborech - byl úspěšným tvůrcem žánrových a historických pláten - připomeňme v té souvislosti jmenovitě dva obrazy - rozměrné plátno s názvem Jaroslava ze Šternberka poslední boj s Tatary a druhý obraz s názvem Pracovnice ze severočeských skláren. Obě díla představil Dvořáček na Zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Uplatnil se i jako autor architektonických návrhů a pokud se mám vrátit ke sklářství, pak zmíněný obraz byl jen špičkou, jakýmsi osobním potvrzením zájmu o obor. Jan Dvořáček se vydal i na cestu do Francie a do Belgie, aby se víc dozvěděl o sklářském školství a po návratu začal vyučovat na první škole svého druhu v Evropě - na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Věnoval se všem výtvarným oborům - rytí skla, malování, technickému kreslení, galvanizování, cizelování, rytí raznic a dalším. Dobré vedení žáků přinášelo záhy výsledky - šenovští začali získávat medaile na evropských výstavách. Roku 1880 byl Jan Dvořáček jmenován ředitelem této sklářské školy a ve funkci setrval až do penze. Jeho zásluhy ocenila i škola sama - v roce 50. výročí založení tu odhalili desku tomuto prvnímu učiteli výtvarných předmětů a posléze i řediteli. Jan Dvořáček zemřel 29. června roku 1898 - před 110 lety, ale i na jím daných základech se později rodila světová sláva českých sklářských výtvarníků.