Jak si Panenská královna zakouřila

Virgo znamená latinsky panna. A protože být pannou znamenalo často nacházet se v exkluzivním, ba takřka posvátném stavu, občas se stalo, že si to označení pro sebe nárokovala osoba, která pannou rozhodně nebyla. Takovou osobou byla i královna Alžběta. Její přízvisko znělo Virginia, Panenská královna, ale bylo to velmi ošidné: naráželo se tím na skutečnost, že Alžběta neměla manžela, z čehož se tak nějak vyvodil cudný předpoklad, že neměla ani sex. Realita, zdá se, byla tomu označení poněkud vzdálena. V životě a v okolí Alžběty se pohybovalo hned několik osob, u nichž se lze domnívat, že Její Veličenstvo poznaly dosti důvěrně.

Panenská kolonie v panenské přírodě

Sir Walter Raleigh, portrét z roku 1588|foto:autor neznámý, Wikimedia Commons, National Portrait Gallery, CC0 1.0, ©

Jednou z těch osob byl Walter Raleigh. Tento muž vpravdě renesanční byl mimo jiné námořníkem a objevitelem. V té době už několik evropských velmocí směle kolonizovalo Nový svět, ovšem Anglie byla úplným nováčkem. A právě Raleigh zorganizoval výpravu, která měla v Severní Americe konečně založit první anglickou kolonii. Byly s tím trochu peripetie, ale povedlo se. A námořníci se vrátili za královnou a přivezli ji dobré zprávy a dva domorodce. A bylo rozhodnuto, že nová kolonie se na počest panenské královny bude jmenovat – Virginia. A stěhovali se tam další kolonisti a zpravidla tam umřeli a když ne, tak se při první příležitosti vrátili do Anglie; ale co se tam udrželo, bylo pěstování tabáku.

Dýmky a pouzdro na tabák, jejichž majitelem byl Sir Walter Raleigh, anglický spisovatel, cestovatel a vlivný dvořan královny Alžběty I., velký propagátor kouření|foto:Profimedia / Mary Evans Picture Library

To mělo své dobré důvody: zaprvé to parádně vynášelo. Zadruhé: byly v tom pěkné peníze. A zatřetí se na tom dalo pěkně napakovat. Takovýhle produkt a byznys kolem něj je ovšem třeba nějak šikovně nastartovat. A jestli jste poddaný Jejího Veličenstva, nejlepší bude začít u královny. A tak Walter Raleigh naučil Panenskou královnu kouřit a ta to dělala ráda, protože to bylo považováno za zdravé, a protože všechno z Nového světa bylo v kurzu, a protože to mělo punc exkluzivity. A když už kouřila královna, tak se celý královský dvůr rozhodl léčit tabákem a všichni ti ministři, vikomti, rádci a vévodové bafali, až se z nich kouřilo.

Sázka s královnou: Jak se váží kouř?

První anglické „pokouřeníčko“ Sira Waltera Raleigha|foto:Frederick William Fairholt, Wikimedia Commons, New York Public Library, CC0 1.0, ©

A v téhle voňavé, prodýmené atmosféře alžbětinského dvora jednou učinil Walter Raleigh smělou sázku s královnou: prý dokáže zvážit kouř z doutníku. A královna se hned chytla a vsadila se, že to možné není, protože jak by asi někdo mohl zvážit kouř. A celý dvůr se sešel, aby byl svědkem té sázky a před zraky všech si Raleigh vzal doutník a zvážil ho. A pak si po všech těch rituálech okolo zapálil a po následující dobu hoření bavil historkami Její Veličenstvo i ostatní čumily, aby jim chvíle lépe utíkala. A během toho vyprávění, během té kuřácké one-man show, nechával odpadávat popel z hořícího doutníku na misku vah. A když Raleigh dokouřil, což bylo dřív, než byste stokrát řekli Shakespeare, pečlivě zvážil všechen ten popel a nedopalek. No – a ten rozdíl v původní a výsledné váze, to byla váha kouře. Její Veličenstvo velkodušně uznalo porážku a milcův důvtip a dohodnutou sumu vyplatilo. Raleigh zase jednou uspěl.

A pak ho královna vyměnila za mladšího a pak vůbec umřela a nový král už pro staršího námořníka neměl pochopení a za jisté mezinárodní přehmaty ho nechal popravit. Hrály v tom roli i jisté pomluvy, ale jak se říká v Anglii: není kouře bez ohýnku.