Američtí indiáni před 1400 lety kombinovali tabák s výtažky ze škumpy

Studie kuřiva původních obyvatel Ameriky byla náročná i pro vědecký tým, který vytipované ingredience testoval osobně. Na starých i novějších hliněných fajfkách vědci ověřili, že si indiáni oblíbili listí ze škumpy – to je pestrobarevný keř s červenými peckovicemi, známý už i z evropských parků.

Kombinovali ho s různými druhy tabáku. Jeden druh tabákovníku pocházel i z východního pobřeží, což svědčí o čilém obchodu napříč severní Amerikou.

Hliněná fajfka

Vědci udělali z historické fajfky výluh a jeho obsah vyhodnotili na chromatografu. Aby ověřili, co jim na grafech vyšlo, rozhodli se podrobit kuřáckému experimentu sami –zajímalo je, jak se budou chovat extrakty z takto vytipovaných rostlin v nově zakoupené hliněné fajfce.

Čtěte také

Jak se změnil americký zvonek za posledních 15 tisíc let? Prospěla mu migrace, uškodily některé mutace

Výsledek studie zveřejněné v odborném časopise Frontiers in Molecular Biosciences napovídá, že kuřácký repertoár dávných indiánů byl enormní: „Zkoušeli kouřit listí jakési vřesovcovitou rostlinu z listí, kůru dřínu a čtyři druhy tabáku – tabák klasický, dále takzvaný tabák kojotí, indiánský nebo aztécký,“ vyjmenovává rostlinná fyzioložka Fatima Cvrčková.

Jak dodává, ze škumpy původní obyvatelé západního amerického pobřeží používali nikoliv listí čerstvé, ale červené podzimní listí, které už možná prošlo fermentací. „Zkoušeli kouřit dokonce jehličí z tisu,“ podotýká vědkyně. Je to překvapivé, protože většina částí této dřeviny je jedovatá.

Tabák Nicotiana quadrivalvis a dýmky.jpg|foto:wsu.edu:8001 ,Washington State University, Museum of Antropology,©

Chuť a vůně

Za nejzajímavější kuřivo indiánských kmenů ze západního pobřeží USA bioložka označuje kombinaci tabáku a škumpy. Škumpa totiž nemá známé psychoaktivní látky. „Asi ji kouřili pro její chuť a vůni,“ domnívá se bioložka.

Američtí vědci pracují s hypotézou, že indiáni znali léčivé účinky škumpy a že kouření mohlo být součástí náboženských obřadů nebo jiných slavnostních okamžiků. 

„Náboženstvím to tam bylo silně protkáno,” podotýká fytopatoložka Aneta Lukačevičová.

Zkoumané lulky patřily příslušníkům kmene Nez Perce, kteří mívali propíchnuté nosy. O jejich vzdoru vůči armádní přesile, která je v roce 1877 vyháněla z jejich území, se učí dokonce i frekventanti slavné americké vojenské akademie West Point. 

Evropští kolonizátoři, kteří do Ameriky přijížděli 16. a 17. století, zřejmě část indiánského kuřiva od původních obyvatel převzali. Do Evropy se tak dostal například aztécký tabák, odborným názvem tabák selský (Nicotiana rustica). 

„U nás je známější jako machorka,“ připomíná Fatima Cvrčková. Další kuřivo na evropské území přicházelo z Orientu.

Zdomácnělý tabák

Indiáni si mohli tabák pěstovat na zahrádkách, ale také se dobře sbíral ve volné přírodě. „Myslím, že to byla kombinace obojího,“ říká Aneta Lukačevičová. Výhodou pro sběrače byly nápadné tobolky.

„Zajímavé by bylo podívat se, jestli jsou tam nějaké indicie, zda tabák domestikovali,“ uvažuje Fatima Cvrčková. Otázkou zůstává, co se ve stejnou dobu kouřilo nebo dokonce pěstovalo na našem území, které obývaly většinou germánské kmeny.  

Podle vědkyň u nás tenkrát mohlo být v oblibě zvláště konopí nebo chmel. „V naší přírodě je řada rostlinných druhů, které se dají kouřit, jako je chmel, hřebíčkovec nebo medvědice lékařská,“ dodává Lukačevičová.

Poslechněte si Laboratoř Martiny Maškové s bioložkami Fatimou Cvrčkovou a Anetou Lukačevičovou o fajfce staré 1400 let, o původu trnů a o tom, jak rostliny hospodaří s energií ze slunečního světla.