Hřbitov gladiátorů

Kosterní pozůstatky z efeského hřbitova celých pět let zkoumali a katalogizovali dva patologové z Vídně, profesoři Karl Grossschmidt a Fabian Kanz. Z jejich výzkumu vyplývá, že všichni pohřbení byli muži, kteří zemřeli mezi dvacátým a třicátým rokem věku. Mnozí z nich měli na kostech stopy po těžkých, ale dobře zhojených zraněních - na jednom z těl byla dokonce patrná chirurgická amputace končetiny, kterou zraněný muž přežil. Podle badatelů to svědčí o tom, že se jednalo o vysoce vážené osoby, které měly k dispozici nejlepší lékařskou péči. Gladiátoři jako profesionální zápasníci k takovým osobám nepochybně patřili. Jsou tu ale i další důkazy. Na kostech například chybějí mnohočetná poranění, typická pro oběti bitev. Mrtví z Efesu tedy podle všeho ke svým poraněním přišli při organizovaných soubojích s přísnými pravidly, řízených rozhodčími.
Patologové ovšem našli na zkoumaných pozůstatcích také řadu nezhojených smrtelných zranění. Někteří mrtví mají zvláštní zářezy na krčních obratlích, vzniklé s největší pravděpodobností při popravě poraženého gladiátora. Jak je známo z dobových pramenů a vyobrazení, taková poprava se někdy vykonávala na přání obecenstva a to tak, že gladiátorovi bylo přes hrdlo prokláno srdce. Na dalších lebkách našli badatelé tři důlky, svědčící o použití zvlášť nebezpečného gladiátorského nástroje, trojzubce. V jiných lebkách zase zejí hluboké obdélníkové otvory, způsobené nepochybně nějakým těžkým nástrojem. Předpokládá se, že tímto způsobem byli usmrcováni těžce zranění gladiátoři, u nichž bylo zjevné, že jejich zranění jsou neslučitelná se životem; přitom však podali v boji výjimečný výkon. Archeologové předpokládají, že pro tyto případy byl v aréně připraven asistent, který zraněným udílel ránu z milosti, pravděpodobně těžkým kladivem.
Je známo, že gladiátor, který přežil tři roky bojů v aréně, získal nakonec svobodu. Bojovníci, kterým se to podařilo, se často stávali učiteli v gladiátorských školách. Mezi pohřbenými v Efesu byl i jeden mrtvý, který byl starší než ostatní - snad tedy vysloužilý bojovník. Jeho tělo bylo poseto ranami, žádné z utrpěných zranění však nebylo opravdu vážné a neohrozilo jej na životě. Podle vídeňských patologů se tento bývalý gladiátor dožil věku, který byl ve své době obvyklý a zemřel přirozenou smrtí. Jak uvádějí dobové prameny a jak také ukazují probíhající výzkumy v Efesu, něco podobného se podařilo jen málokterému gladiátorovi.

Pramen:
Zpráva ČTK ze 7. května 2007.

Starší texty, uveřejněné v nepravidelné rubrice Napínavé bádání najdete V ARCHIVU PŘÍSPĚVKŮ.